Když jsem v roce 1992 začínal na filosofické fakultě UK přednášet teorii sémantiky, cítil jsem intenzivní potřebu poskytnout studentům nějaký učební text. O překotném vývoji tohoto interdisciplinárního oboru, který odstartovalo v sedmdesátých letech úspěšné “zkřížení logiky s lingvistikou” Richardem Montaguem a dalšími a který se nezpomalil dodnes, totiž v češtině neexistovaly prakticky žádné zprávy (s čestnou výjimkou přístupu tzv. transparentní intenzionální logiky, který byl dílem českého emigranta Pavla Tichého a o kterém u nás psal Pavel Materna). Přehledové publikace, jaké jsou (...) potřeba pro někoho, kdo se chce v dané problematice zorientovat, se ovšem v té době i po světě teprve začínaly objevovat: v roce 1990 vyšla kniha An Introduction to Semantics Gennara Chierchii a Sally McConell-Ginnetové a v roce 1991 vydala skupina holandských logiků pod kolektivním pseudonymem L.T.F. Gamut dvousvazkovou knihu Language and Meaning. Za této situace jsem se pokusil co nejrychleji sepsat učební text, který by moji studenti i jiní zájemci o sémantiku mohli použít; a protože o jeho vydání paradoxně projevila větší zájem filosofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně (kde jsem já osobně nikdy neučil; ale zájem o sémantiku tam neúnavně podněcoval a vydání mého textu tam zprostředkoval kolega Materna) než filosofická fakulta mojí domovské Karlovy univerzity, vyšel tento text v Brně, a to pod názvem Úvod do teoretické sémantiky. (shrink)

Many papers have been devoted to the semantic turn Carnap took in the late 1930s after Tarski had explained to him his method for defining truth and his work on the establishment of scientific semantics. Commentators have often argued that the major turn in Carnap’s approach to languages had already been taken in the Logical Syntax of Language, but they have usually assumed that Carnap was happy to subsequently follow Tarski and adopt Tarskian semantics. In this paper, it is argued (...) that this assumption needs to be qualified and that Carnap was actually far from following Tarski when he decided to complement his syntactic method with a semantic one. Carnap and Tarski had different goals, divergent programs, and dissenting views on truth and semantics. After exploring several possible methods for the explication of logical concepts such as L-truth and L-implication, Carnap opted for definitions based on concepts he had found in Wittgenstein’s Tractatus and Waismann’s work on a logical interpretation of probability. Carnap’s reasons for taking a semantic turn are to be understood in the context of his principle of tolerance. He first hoped he could use Tarski’s technique to recover in the semantic setting the completeness result he had tried to establish in the Logical Syntax. His eventual adoption of non-Tarskian semantics can be accounted for by his program of a logical analysis of science—including empirical science—and his ambition to elaborate a unified logical framework for deductive, inductive, and modal logic, and for explicating analyticity. (shrink)