The idea of the emergence of modern science as a clearly defined, clear, basically linear process, initiated by Copernicus and completed by Newton, is nowadays rather a shorthand, which we encounter at best in textbooks or popularization texts. However, it remains a research challenge to accurately map the subsoil from which modern science sprung. Although we are familiar with the main strands of development - those that prevailed and became successful - in their shadows still lie some influential and much (...) debated concepts of their time, which were eventually abandoned and fell into oblivion, but which, by forming a critical alternative, helped to shape the image of science as we understand it today. Mosaic physics is one of them. Moreover, the study of this unique early modern phenomenon helps to show that the complex process that was the emergence of modern science is far from being captured by simplistic schemes, such as the story of the struggle between secular 'progress' and religious 'obscurantism' that was minted by positivist historiography. (shrink)

Tato studie pojednává o rané fázi mikroskopického zkoumání přírody, které ve svém díle Micrographia představil Robert Hooke. Vzhledem k obsáhlosti díla se zaměřuje na pasáže, které Hooke věnoval výzkumu hmyzu. Předmětem analýzy je především metodologie Hookova výzkumu: způsob, jakým tento experimentátor využíval mikroskop ke zkoumání mravenců, much, komárů a jiného hmyzu. Dále je pozornost věnována způsobu, jakým Hooke představoval výsledky svého pozorování, tedy popisům a ilustracím hmyzu. A konečně, příspěvek se také pokouší vyložit vybrané záznamy mikroskopických pozorování v Micrographii a (...) objasnit jejich vazbu na filosofickou a náboženskou interpretaci přírody sedmnáctého století. (shrink)

Tato studie se věnuje rané fázi mikroskopického zkoumání přírody Antoni van Leeuwenhoeka, které představil ve své korespondenci členům Royal Society. Studie se zaměřuje na období od navázání styku s Royal Society až do roku 1680, kdy byl Leeuwenhoek zvolen členem společnosti. Z metodologického hlediska studie uplatňuje na Leeuwenhoekovy dopisy členům Royal Society přístup, který představili autoři Steven Shapin a Simon Schaffer v knize Leviathan and the Air-Pump. Pokouší se zjistit, jestli se v Leeuwenhoekových dopisech objevují tři strategie,, které Shapin a (...) Schaffer přisoudili Robertu Boylovi. Studie potvrzuje, že závěry britských autorů platí i pro jiné vědce. (shrink)

We focus on a sui generis grounding move in Hindi-Urdu dialogue, namely 'voh hi na'. 'Voh' is third person pronoun and can function as a propositional anaphor in dialogue. 'Hi' and 'na' are two discourse particles in Hindi-Urdu. A dataset consisting of minimal pairs of dialogues is presented to get a better sense of the move. Using dynamic models of discourse structure, we propose a semantics for 'voh hi na' in terms of its update effects.

The digitalization of human society continues at a relentless rate. However, to develop modern information technologies, the increasing complexity of the real-world must be modeled, suggesting the general need to reconsider how to carry out conceptual modeling. This research proposes that the often-overlooked notion of ‘‘system’’ should be a separate, and core, conceptual modeling construct and argues for incorporating it and related concepts, such as emergence, into existing approaches to conceptual modeling. The work conducts a synthesis of the ontology of (...) systems and general systems theory. These modeling foundations are then used to propose a CESM+ template for conducing systems-grounded conceptual modeling. Several new conceptual modeling notations are introduced. The systemist modeling is then applied to a case study on the development of a citizen science platform. The case demonstrates the potential contributions of the systemist approach and identifies specific implications of explicit modeling with systems for theory and practice. The paper provides recommendations for how to incorporate systems into existing projects and suggests fruitful opportunities for future conceptual modeling research. (shrink)

General ontology is a prominent theoretical foundation for information technology analysis, design, and development. Ontology is a branch of philosophy which studies what exists in reality. A widely used ontology in information systems, especially for conceptual modeling, is the BWW (Bunge–Wand–Weber), which is based on ideas of the philosopher and physicist Mario Bunge, as synthesized by Wand and Weber. The ontology was founded on an early subset of Bunge’s philosophy; however, many of Bunge’s ideas have evolved since then. An important (...) question, therefore, is: do the more recent ideas expressed by Bunge call for a new ontology? In this paper, we conduct an analysis of Bunge’s earlier and more recent works to address this question. We present a new ontology based on Bunge’s later and broader works, which we refer to as Bunge’s Systemist Ontology (BSO). We then compare BSO to the constructs of BWW. The comparison reveals both considerable overlap between BSO and BWW, as well as substantial differences. From this comparison and the initial exposition of BSO, we provide suggestions for further ontology studies and identify research questions that could provide a fruitful agenda for future scholarship in conceptual modeling and other areas of information technology. (shrink)

L’ontologie générale constitue un fondement théorique important pour l’analyse, la conception et le développement dans les technologies de l’information. L’ontologie est une branche de la philosophie qui étudie ce qui existe dans la réalité. Une ontologie largement utilisée dans les systèmes d’information, en particulier pour la modélisation conceptuelle, est l’ontologie BWW (Bunge-Wand-Weber), fondée sur les idées du philosophe et physicien Mario Bunge, telles que synthétisées par Wand et Weber. Cette ontologie a été élaborée à partir d’une ancienne version de la (...) philosophie de Bunge ; cependant, de nombreuses idées de Bunge ont évolué depuis lors. Une question importante est donc la suivante : les idées les plus récentes exprimées par Bunge appellent-elles une nouvelle ontologie ? Dans cet article, nous analyserons des travaux récents et antérieurs de Bunge afin de répondre à cette question. Nous présentons une nouvelle ontologie basée sur les travaux plus récents de Bunge que nous nommons ontologie systémiste bungéenne (Bunge’s Systemist Ontolgy ; BSO). Nous comparons ensuite BSO aux constructions de BWW. La comparaison révèle à la fois un chevauchement considérable entre BSO et BWW, ainsi que des différences substantielles. À partir de cette comparaison et de l’exposition initiale de BSO, nous proposons des suggestions pour diverses études ontologiques et identifions des questions qui pourraient alimenter un programme de recherche tant en modélisation conceptuelle qu’en technologie de l’information en général. (shrink)

Tokom dvadesetog veka na engleskom govornom području uspostavljen je standardni narativ rane moderne filozofije prema kome se svi autori ovog perioda dele u dve škole mišljenja: racionalističku i empirističku. Glavni cilj postavljen u ovom tekstu jeste da se ispitivanjem centralnih odlika ovog narativa pokaže njegova nepot- punost i neadekvatnost u prikazivanju filozofskih odnosa koji su postojali među figu- rama sedamnaestog i osamnaestog veka. Videćemo da su u poslednjih nekoliko dece- nija iznete ubedljive kritike ove teorije, kojima se predočavaju njeni glavni (...) nedostaci. Drugi cilj ovog rada jeste da se, analizom tekstova Imanuela Kanta, pokaže da on nije odgovoran za stvaranje i širenje ovog narativa, iako se u sekundarnoj literaturi često ističe suprotno. (shrink)

Studie recenzuje díla: Sam HARRIS, The Moral Landscape a Patricia Smith CHURCHLAND, Braintrust. Cílem recenzní stati je vyzdvihnout hlubokou shodu v naturalistickém pojetí etiky u obou autorů a upozornit na některé nedostatky jejich argumentace.

The paper deals with the work Philosophia Sacra: Or The Principles of Natural Philosophy. Extracted from Divine Revelation, published in 1753 by the relatively unknown English clergyman Samuel Pike (circa 1717 – 1773). This work falls within the tradition of the so-called Mosaic physics, a specific Early Modern endeavor to build natural philosophy based on a literal reading of the Holy Scriptures, particularly the first chapters of the book of Genesis attributed to Moses – hence the term “Mosaic.” For this (...) reason, at the beginning of the paper, the author seeks to introduce the fundamental ideas of this movement as expressed by its key proponents, namely L. Daneau, O. Casmann, and K. Aslakssøn. In the subsequent analysis of Pike’s natural-philosophical conception, the author highlights its specific features, including obvious Newtonian influences on the one hand (Pike’s work was written about a century and a half later than the texts of the ‘founding fathers’ of Mosaic physics and must have been influenced by the contemporary discourse). On the other hand, Pike’s work exhibits strong, albeit implicit, similarities with the ideas of J. A. Comenius, another thinker associated with Early Modern Mosaic physics (and often considered its most significant representative, which are explored in the concluding part of the text. It can be said that Pike’s work appears as a remarkable and highly original culmination of the Mosaic natural philosophy tradition, combining a range of seemingly unexpected, if not outright contradictory, motifs. (shrink)

Příspěvek se snaží ukázat, jaký dopad mělo poznávání přírody Nového světa na utváření specific- kých podob raně novověké vědecké kooperace a vědy obecně. Záměrem textu je prezentovat originální metody a formy vědění, které v souvislosti s kooperativním poznáváním Nového světa především ve Španělsku vznikaly a jež v soudobé Evropě neměly obdobu. Studie tak chce poukázat na význam, který mělo poznávání Nového světa Španěly v procesu tzv. vědecké revoluce, resp. proměny vědecké praxe i teoretických episte- mologických schémat.

Finding the demarcation criterion for the identification of scientific knowledge is the most important task of normative epistemology. Pseudoscience is not a harmless leisure activity, it can pose a danger to the functioning of liberal democratic societies and the well-being of their citizens. First, there is an outline of how to define science instrumentally without slipping into the detrimental heritage of conceptual essentialism. The second part is dedicated to Popper’s falsification criterion and the objections of its opponents, which eventually led (...) to the abandonment of “naïve” falsificationism. Then I present two promising solutions to the problem, namely the ostensive definition of pseudoscience and the cognitive research of pseudoscientific thinking. In conclusion, I suggest to further extend the typology of alternatives to science to include parascience. (shrink)

Recenze: Biagioli, Mario - Riskin, Jessica. Nature Engaged: Science in Practice from the Renaissance to the Present. New York: Palgrave Macmillan 2012, 301 s.

Článek se zaměřuje na teorie kulturní mezery, jež ve svém díle rozpracovali Thorstein Veblen a William F. Ogburn. Sleduje přitom zejména dva motivy: jak se v přístupech těchto autorů tematizuje vztah sociální vědy a jejího publika a jak je argument mezery využit k prosazování specifického pojetí „účelu“ sociální vědy. Je zde předvedeno, jak se ve dvou různých stylech psaní a ve dvou různých argumentačních strategiích v podstatě identická teorie proměňuje a současně zužitkovává k prosazení distinktivního pojetí sociální vědy. Veblenův klíčový (...) motiv „sebe-konfrontace“ společnosti je srovnán s Ogburnovým motivem „využitelnosti“ vědění ve vztahu k úvahám o literárních technologiích vědy. (shrink)

The study of Vedas has been an ongoing endeavor for centuries with various interpretations made to understand their essence. A commentary by Sri Aurobindo on Rigveda discussed in his book "The Secret of the Veda" is considered to provide a deeper understanding of the teachings of the Vedas in a contemporary context, as it removes difficulties posed by the ancient form of Sanskrit and interpretations done over different times and contexts. This recomprehension of the Vedas aims to change the perception (...) of the Vedas from being a collection of nonsensical hymns to a more insightful and profound collection of teachings, drawing upon the works of modern scholars of Sanskrit. In this text, we aim to encapsulate the interpretation of Sri Aurobindo in a chapter form so that it becomes accessible to the general audience. (shrink)

Larry Laudan v článku z roku 1983 označil problém demarkace, tj. rozlišení „vědy" a „pseudovědy", za filosofický pseudoproblém, kterým není třeba se zabývat, a slova „vědecké" a „pseudovědecké" za prázdné pojmy, které můžeme z našeho slovníku zcela vyškrtnout. V předkládané studii zpochybňuji toto Laudanovo stanovisko a předkládám argumenty ve prospěch tvrzení, že 1) rozlišení vědy a pseudovědy představuje důležitý a aktuální problém, kterým je třeba se zabývat, a že 2) možný způsob řešení tohoto problému nabízejí současná sociální studia vědy. Jejich (...) východiskem je pojetí vědy jako „formy života" a pojetí demarkačního kritéria jako proměnlivého souboru charakteristik, který sice nelze jednoznačně definovat, ale přesto jej lze zkoumat, a to prostřednictvím sociologické analýzy vědecké praxe. Mým záměrem je na příkladu několika vzorových studií představit specifika sociologického přístupu z hlediska jeho metodologie i povahy nabízených řešení a zhodnotit jeho možnosti i omezení pro filosofii vědy. (shrink)

Tématem studie je dosud neprobádaná oblast vnějších dějin vzniku sociologie vědeckého poznání. Jejím záměrem je analýza vnějších faktorů, které se podílely na vzniku této disciplíny, a to za účelem nalezení odpovědi na otázku, proč vznikla právě v sedmdesátých letech minulého století na Oddělení pro studium vědy při Edinburské univerzitě a právě v podobě tzv. silného programu sociologie vědění. Skrze postavu zakladatele edinburského Oddělení pro studium vědy C. H. Waddingtona se studie zaměřuje konkrétně na dvě epizody, a to na vznik politicky (...) angažovaného hnutí britských levicových vědců ve třicátých letech prosazujících myšlenku sociální funkce vědy a na politizaci tzv. problému dvou kultur v poválečné Velké Británii, která vedla ke změně britské vědní politiky a k reformám britského systému vzdělání. Závěrečná část studie pak věnuje pozornost individuálním zájmům těch členů edinburského Oddělení pro studium vědy, kteří stáli za bezprostředním vznikem silného programu. (shrink)

The paper deals with von Mises’ metaphysics and argues that his methodological dualism concerns only his epistemology. The framework of Mises´s ontology is materialistic monism. Although Mises strongly criticizes materialism, his critique does not concern metaphysical ontological materialism as long as it does not try to eliminate the specific method of the social sciences. In this sense Mises’ metaphysics is fully naturalistic – it does not include any “spiritual” agents and postulates a world consisting exclusively of elementary physical particles. The (...) study illustrates this point on Mises’ determinism and his rejection of the free will as well as on his Darwinian account of the evolution of human mind. The specific method of the social sciences which makes use of the category of finality serves merely as an efficient heuristics and is based on a pragmatic view of science. It allows us to describe the irreducible complexity of social phenomena that cannot (at least not yet) be grasped by the physicalist vocabulary alone. Thus the argument of complexity is seen as a cornerstone of Misesian methodological dualism. (shrink)

Recenze: Harry Collins & Robert Evans, Why Democracies Need Science. Cambridge: Polity Press 2017, viii + 194 pp.

The Natural Philosophy of Jan Bayer The main focus of this study is a reconstruction of the natural philosophy of the early modern Prešov's scholar Jan (Johannes) Bayer (1630–1674), with special regard to its Mosaic profile. After a critical reading of the research done on Bayer up to this point, the author concludes that Bayer’s natural-philosophical work, as such, has not yet been satisfactorily analyzed, nor has its connection to its supposedly two most important sources, Francis Bacon and Jan Amos (...) Comenius, been sufficiently explored. The study therefore concentrates on a critical analysis of Bayer’s interpretation of creation and his natural history, which are then both situated in the philosophical context of their time. The author then notes that although Bayer’s project of erecting an original and on the (especially Aristotelian) tradition independent Mosaic natural philosophy ended in failure, the thinker’s work can be assessed as a valuable attempt to synthesize Baconian and Comenian motifs while at the same time reflecting broader intellectual contexts of the period. (shrink)

This handbook brings together a distinguished team of scholars from philosophy, theology, and religious studies to provide the first in-depth discussion of Vedanta and the many different systems of thought that make up this tradition of Indian philosophy. Emphasizing the historical development of Vedantic thought, it includes chapters on numerous classical Vedantic philosophies as well as the modern Vedantic views of Sri Ramakrishna, Sri Aurobindo, and Romain Rolland. The volume offers careful hermeneutic analyses of how Vedantic texts have been interpreted, (...) and it addresses key issues and debates in Vedanta, including religious diversity, the nature of God, and the possibility of embodied liberation. Venturing into cross-philosophical and cross-cultural territory, it also brings Vedanta into dialogue with Saiva Nondualism as well as contemporary Western analytic philosophy. Highlighting current scholarly controversies and charting new paths of inquiry, this is an indispensable research guide for anyone interested in the past, present, and future of Vedanta and Indian philosophy. (shrink)

Fenomenologie není pouze specifická metoda filosofického zkoumání, ale též svébytná filosofická pozice. Husserl je znám a diskutován spíše jako autor právě zmíněné metody, ovšem ta přeci měla sloužit jakožto organon pro vytvoření samostatné filosofické nauky. Proto se bude v příspěvku věnovat pozornost Husserlovu chápání toho, co je to filosofie, a to v kontrastu proti dobově populárním filosofickým pozicím, jimiž byly naturalismus a filosofie světového názoru s jeho nejodpudivější podobou nazývanou Husserlem pejorativně „Tiefsinn“: důvtipná duchaplnost. Husserl zamýšlí odstranit oba zmíněné typy (...) filosofie skutečně přísně vědeckou filosofií, jež bude filosofií fenomenologickou. (shrink)

Studie pojednává o analýze a navrhovaném řešení problému „hodnotové neutrality" vědy německým kritickým racionalistou Hansem Albertem. Především Albert odmítá dvě vyhrocené pozice: novopozitivistickou ignoraci hodnotících soudů i jejich existencialistickou adoraci. Naopak se prostřednictvím takzvaných přemosťovacích principů snaží překlenout propast mezi poznáním na jedné straně a rozhodnutím na straně druhé. V návaznosti na Maxe Webera uznává princip hodnotové neutrality ve vědě, ovšem pouze v oblasti jejího objektového jazyka, neboť věda jako technologický systém výpovědí má pouze informativní, nikoli normativní charakter. To však (...) nevylučuje hodnocení v rovině předmětů věd a v rovině hodnotové báze věd. Dále se tato studie věnuje otázce hodnoty vědy o sobě a nakonec krátkému seznámení s Albertovým pojetím kritického racionalismu jako návrhu „způsobu života". (shrink)

Abstract: Karl Jaspers describes The Axial Period (800-200 BCE) as a world-historical turning point in the spiritual evolution of the human species, characterized by the rise of Buddhism, Zoroastrianism, Pythagoreanism, and the Hebrew prophets, without precisely identifying what defines this world-historical period. What defines The Axial Period, I argue with Jaspers, is the sublimation of sacrifice, through which the sacrificial killing of domestic animals, characteristic of primitive religions, is sublimated into the self-sacrificial disciplines of prayer, meditation, and asceticism. This sublimation (...) of sacrifice involves a curiously duplicitous gesture, through which the sacred violence of primitive sacrifice is simultaneously sublimated into the self-sacrificial disciplines of the Western Indo-European religions, and demoted to the strictly physical violence of modern warfare, stripped of its sacred origins. I argue, against Jaspers, that there is no world-historical discontinuity between primitive and modern sacrifice, but rather a continuous trajectory of the sublimation of sacrifice in Western Indo-European cultures. The Brahminic sacred texts, the Rig Veda and the Brahmanas, for example, describe a sophisticated sacrificial ritualism that more effectively sublimates sacrificial violence than do Western European modern cultures, in which un-sacrificial violence continues to escalate, to challenge the survival of the contemporary world. (shrink)

Darshana, in the sense of true philosophical knowledge, Darshana is first quoted in the Vaiśesika Sūtra (first century CE) to mean the perfect vision of everything. Etymologically, Darshana evolves from the Sanskr̥ti term Drś, that is, vision. The contemporary use of the term Darshana finds its new dimension in the writings of Haribhardra (eighteenth century CE), who considers different philosophical schools in the cord of Darshana in his text Ṣad-darśana-samuccaya. Later, eminent Vedāntin Mādhava in fourteenth century CE popularized and expatiated (...) the meaning of Darshana in Sarvadarśana Saṅgraha. The purport of the term Darshana is embedded in the notion of Indianness that caters to an influential uniqueness in Hinduism, Jainism (Samyak Darshana or liberation consists in right vision) and Mahayana Buddhism (Nagarjuna’s dictum tattva-darśana, i.e., the true reality, and Vasubandhu’s use of Darshana marga, i.e., the conduit of seeing). -/- The conception of the word guru in Indian cultures goes back to the Upanishadic era, especially in the Mundakopanishad, where Brahma (the creator of the world) taught the Brahma Vidya (the foundation of all knowledge or the speculative discussion about ultimate reality) to his eldest son, Atharvan. Later, Artharvan transmitted the Brahma Vidya to Angiras, who shared the absolute knowledge with Satyavaha, a successor of Sage Bharadwaja. Satyavaha narrated to Bharadwaja, who finally imparted the knowledge (both the higher and lower levels) to Angiras. One could find a significance herein using the Upanishadic term paraparam (Mundakopanishad, 1.2). The term not only indicates that the foundation of all knowledge has two different folds – para (transcendent) and apar (mundane) – but also that the term paraparam tinges on the transmission progression of the knowledge from guru (enlightened master) to his shisya (dedicated disciple). The proper way of learning Brahma Vidya depends on the gurupasadana; the only guru can condescend to expose wisdom to the devoted disciples. (shrink)

‘Transcendence’ has been a key subject of Western philosophy of religion and history of ideas. The meaning of transcendence, however, has changed over time. The article looks at some perspectives o ered by the nineteenth and the twentieth century Anglo‐American and con‐ tinental European philosophers of religion and presents their views in relation to the concept of transcendence formulated by the Bengali Hindu traditionalist Bhaktisiddhanta Sarasvati (1874–1937). The questions raised are what transcendence in the philosophy of religion is, how one (...) can speak of it, and what its goal is. The paper points to parallels and di erences in epistemology, ontology and practice. One di erence is that the nineteenth and the twentieth century Western philosophy of religion tended to assume an ontological di erence between self and transcendence inherited om personalities such as Søren Kierkegaard, but also to explore the concept of transcendence beyond the idea of a metaphysical God. Bhaktisiddhanta, whose foundational thought mirrors medieval Hindu philosophy of religion and the theistic schools of Vedānta, suggests that transcendence has a metaphysical and personal dimension that is to some degree ontologically similar to and directly knowable by the self. Bhaktisid‐ dhanta’s approach to transcendence di ers om Kierkegaard’s and other Western philosophers’ and revolves around the idea of God as a transcendent person that can be directly known mor‐ phologically and ontologically through devotion. The article is a contribution to the history of ideas and the philosophy of religion in Eurasia and beyond. (shrink)

In this module I set out the Moral Non-Naturalism of Pūrva Mīmāṃsā as a version of Deontology that defines duty in terms of its beneficent properties. It elucidates the scheme of right living according to ordinance or command. Whereas natural accounts of moral terms suffer from circularity (by merely re-naming of a natural property with a moral term, which then serves to justify its moral appraisal), proponents of Mīmāṃsā defend their position by offering the Vedas as constituting independent evidence about (...) what yields goodness. In some ways, the argument provided by the defenders of Mīmāṃsā prefigure Moore's complaint of the Naturalistic Fallacy, but the Mīmāṃsā approach doesn't claim that defining natural properties by ethical terms is a fallacy: it is simply circular. (shrink)

This paper is a reflection of Indian culture and civilization in the lights of holy Vedas. The author in this paper considers the Holy Vedas as the origin of enriched and spiritual civilization of India. The Vedas ("knowledge") are a large body of texts originating in ancient India. Composed in Vedic Sanskrit, the texts constitute the oldest layer of Sanskrit literature and the oldest scriptures of India. The Vedas are apauruṣeya ("not of human agency").They are supposed to have been directly (...) revealed, and thus are called śruti ("what is heard"), distinguishing them from other religious texts, which are called smṛti ("what is remembered"). The Rigveda, containing hymns to be recited by the hotar, or presiding priest; The Yajurveda, containing formulas to be recited by the adhvaryu or officiating priest; The Samaveda, containing formulas to be sung by the udgatar or priest that chants; The Atharvaveda, a collection of spells and incantations, apostrophic charms and speculative hymns. (shrink)

Článek se zabývá vybranými aspekty dvou známých publikací o mnohosti světů a mimozemském životě, které vyšly na konci 17. století. Jedná se o Entretiens sur la pluralité des mondes Bernarda de Fontenelle a Cosmotheoros Christiaana Huygense. V první části se článek soustředí především na to, jak oba autoři chápou postavení člověka v obydleném a neohraničeném univerzu. Fontenelle a Huygens poskytují ve svých textech přesvědčivé vyvrácení často opakované představy, že idea neohraničeného vesmíru probouzela v novověkých lidech hrůzu a obavy. Ve skutečnosti (...) pro ně neohraničený vesmír znamenal oslavu rozumu, který se dokáže vymanit z geocentrické pověry a antropocentrismu. Současně se v protoosvícenském duchu jednalo i o oslavu vesmírné všudypřítomnosti rozumu. Ve druhé části se článek zabývá tzv. kognitivními vášněmi: zejména strachem, úžasem a zvědavostí. Analýza děl Huygense a Fontenella potvrzuje některé poznatky Lorraine Dastonové a prohlubuje je. Ukazuje se, že na konci 17. století strach i obdiv byly již jednoznačně chápány jako projev nevědomosti a zaostalosti, ačkoliv dříve byly spojovány se zbožností a počátkem filosofování. Proti tomu dříve odsuzovaná zvědavost se stala legitimní, ba dokonce žádoucí vlastností opravdového badatele. (shrink)

The primary aim of this article is to provide a case study of textual hermeneutics in the context of Vedic literature. It will be shown how some interpretative pitfalls, into which contemporary translators have fallen, can be avoided if we broaden the perspective beyond the semantics of words and apply a principle of plausibility. The case study concerns the analysis of Ṛgveda 10.28, with special reference to the wildlife episodes depicted in verses 10cd-11ab. A few modern translations in Western languages (...) of 10cd are here considered. Some of them show that a principle of plausibility has been actually taken into account by their authors while approaching the text, albeit the result does not seem always entirely satisfactory. Some other translations seem not to carefully consider the broader context, therefore failing to convincingly make sense of the original text. After an introduction on the general subject of the hymn as it emerges from verses 1-9, i.e., the Vedic sacrifice and the subsequent consumption of the sacrificial offerings, arguments and textual evidence are provided in order to show how the reading of 10cd acquires a cogent and very plausible meaning if regarded in light of verse 11ab. (shrink)

Tato studie se zabývá zobrazováním alchymie v malbách, knižních ilustracích i v architektuře v období raného novověku. Na jednotlivých příkladech obrazů či ilustrací prezentuje různé aspekty alchymistova života i jeho práce. Nezabývá se symbolickou alchymickou ikonografií, ale zaměří se především na zobrazování prostředí a vybavení alchymických dílen i osobností samotných alchymistů. Soustředí se zejména na vyobrazení zařízení alchymických laboratorií, s nimiž se lze setkat jak u renesančních malířů, tak v ilustracích alchymických rukopisů a poměrně ojediněle i v české architektuře. Poskytuje (...) také pohled na vyobrazení vzniklá v souvislosti s literární kritikou alchymie. Alchymisté byli zejména v dílech předních evropských humanistů často záměrně zesměšňováni, kritizováni a označováni za blázny a zloděje. V závěru se zabývá vybranými příklady ze žánrového umění, kde byli rovněž alchymisté zobrazováni často satiricky, ale i s určitou úctou, jako vzdělaní učenci. Výtvarné umění raného novověku nám představuje různé aspekty života alchymistů a je v dnešní době jednou z možností, jak se přiblížit porozumění jejich vědeckým aktivitám. Jak však studie ukazuje, k těmto obrazovým materiálům je třeba přistupovat kriticky. (shrink)

Krishna Del Toso offre una penetrante analisi della cultura indiana sotto la particolare prospettiva della pratica marziale e della dimensione agonistica, riconducendole alla grande matrice di senso che è l’azione sacrificale sullo sfondo del grande testo classico Ṛgveda.

Zájem současné sociologie a dalších společenských věd o výzkumy spokojenosti a štěstí zatemňuje skutečnost, že původně právě sociologie chtěla „štěstí" poskytovat a nahrazovat tak náboženské přístupy ke světu. Tento implicitně nábo- ženský charakter je patrný i v rané české sociologii v dílech prvních propagátorů sociologie, jako byl především Emanuel Makovička, a později u některých následovníků a epigonů T. G. Masaryka, v meziválečném období zejména u Ladislava Kunteho, R. I. Malého, Alexandra Sommera-Batěka, Jindřicha Fleischnera a Jana Duška. Z hlediska vývoje české (...) sociologie šlo o zcela okrajové postavy, ačkoli mnohé z nich vynikly v jiných oblastech, jako celek jsou nicméně vyjádřením jednoho z aspektů dobových teoretických úvah o společnosti, jejím uspořádání a vývoji, na který by nemělo být zapomínáno. Zatímco T. G. Masaryka a pozdější akademické sociology „omezoval" vědecký charakter jejich práce, a i pokud směřovali k sociálnímu reformismu, oddělovali jej od teoretické sociologie, „sociologie vedoucí ke štěstí" nalezla plné uplatnění ve vizích a ambiciózních projek- tech těchto amatérských takésociologů - třebaže skončily faktickými nezdary nebo ani nedošly praktického naplnění, ostatně stejně jako v případě jejich pravzoru, Comtova pozitivistického apoštolátu. (shrink)

Význam Thomase Kuhna z hlediska jeho vlivu na další vývoj představ o povaze vědy a konkrétně na vznik tzv. sociologie vědeckého poznání bývá dnes běžně spojován s jeho Strukturou vědeckých revolucí, zatímco jeho starším historickým pracím je v tomto ohledu jen zřídkakdy věnována pozornost. Příspěvek analyzuje právě tyto práce a pokouší se charakterizovat základní metodologické rysy Kuhnova přístupu k dějinám vědy, který je v nich uplatňován. Prostřednictvím jejich porovnání s metodologickými východisky rané sociologie vědeckého poznání se snaží zjistit, nakolik lze (...) již Kuhnovy historické práce považovat za významné ze sociologické perspektivy. Jelikož tyto práce pocházejí z doby, kdy byla historiografie vědy pod výrazným vlivem Alexandra Koyrého, příspěvek zkoumá také metodologická východiska jeho prací, aby bylo možno zjistit, do jaké míry se Kuhnův přístup vymykal standardní poválečné historiogra) i vědy navazující na Koyrého tradici. (shrink)

Cílem článku je v historickém kontextu analyzovat základy, na nichž stojí dnešní vědní obor kybernetika, a nabídnout takovou definici kybernetiky, která by odpovídala jak jejím původním kořenům, tak i aktuální institucionalizované vědeckovýzkumné a vývojové praxi. Článek klade důraz na hluboce zakořeněnou inženýrskou motivaci kybernetiky, kybernetickou metaforu člověk-stroj, na spřažení mezi člověkem a strojem a na kybernetiku jako diskurzivní praktiku. Historický kontext je zaměřen na rané období americké kybernetiky a proto-kybernetiky.

In this paper, I argue that the quest for identifying Dionysus' Indian counterpart is a challenging endeavor, one that can only bear fruit when we shift our focus towards understanding Dionysus as a divine force of nature, which manifests in various ways, aligning with the essence conveyed in the Rig Veda verse mentioned earlier. Drawing from Nietzsche's perspective, where he perceives the Dionysian as an inherent force of nature within humanity, it becomes a more plausible hypothesis to establish a connection (...) between Dionysus and India through the lens of Indo-European comparative mythology and philology. (shrink)

Eco–spiritualism is not a new idea; in fact, it has a long history in the Vedic tradition. ‘Vasudhaiva Kuṭumbakam’ in the mantra of Mahā–Upaniṣad of the Sāmaveda tradition presents us with a thought–provoking message, namely, that every being or entity on this earth is one family [अयं बन्धुरयं नेति गणना लघुचेतसाम् ।उदारचरितानां तु वसुधैव कुटुम्बकम् ॥७१॥]. In the Vedic civilization the realm of ethical thinking was extensive. The Vedic science of ecology addresses eco–spiritualism from the perspective of the cosmological and (...) the ontological unity of nature. However, the ethics of natural laws, such as ṛta, satya and dharma, plays a very vital role in the human being’s environmental actions. Firstly, this paper intends to trace and identify the ecological divinity of the Vedas. Secondly, the paper shall endeavour to apply and evaluate ancient scriptures and their understanding of the environment in terms of its intrinsic value and its relation to human beings. We conclude with the discussion on the problems of eco–spiritualism in the contemporary world. (shrink)

As with so many mystics, Alexis karpouzos intuitively know the oneness of cosmic creation and historic humanity as part of all that is and all there isn't. So, the originality of Alexis Karpouzos thought is that it crosses the most diverse fields, the most opposing philosophies, to unite them into an often contradictory and broken whole. Marx and Heidegger, Nietzsche, Freud and Heraclitus, poets and political theorists all come together in the same distance and the same unusual proximity. Alexis karpouzos (...) use Pre-Socratics philosophy and generally the ancient Greek philosophy, as well as the pre-philosophical thinking of The Upanishads, the Vedas and Buddhism in India, of Lao Tzu, of Zen Buddhism and the Taoist tradition in China, of the Arab mystics and poets, with their metaphysical religiosity as the metaphysical basis for the interpretation and understanding of the world and existence. At the same time the ancient metaphysics is connect with Hegel’s dialectical ontology and with the modern thinking of Marx, Nietzsche, Freud, Heidegger, and others as the interpretive context for understanding the central problems of the technical and scientific world during his time. Novalis, Hölderlin, Rimbaud, Whitman, Eliot and others show the dreamy nature of existence, the transcendence of the Cosmos, welcome the infinity. For Alexis karpouzos the combination of ancient and modern thought creates the holistic experience of universal space-time and the consciousness of the unity. The poetic thought of Alexis karpouzos is a expressions of soul's inner experiences, expression of universality. The inspiring visual images and the symbolic use of language offer a description of elevating experiences of consciousness, a glimpse of higher worlds. The philosophy of Alexis karpouzos speak to the human experience from a universal perspective, transcending all religions, cultural and national boundaries. Using vivid images and a direct language that speaks to the heart, his philosophy evokes a sense of deep communication with the collective unconscious, a sense of connection to all the creatures of the world, compassion for others, admiration for the beauty of nature, reverence for all life, and an abiding faith in the invisible touch of world. Alexis karpouzos thoughts are often terse and paradoxical, challenging us to to break out of the box of limiting beliefs and see things from a new perspective. Above all, Alexis karpouzos continually calls to us to wake up and explore the mysteries within our own selves, i.e the mysteries of universe. (shrink)

Vedānta has two meanings. The first is the literal sense – “End of Vedas” – and refers to the Āraṇyakas and Upaniṣads—the latter part of the Vedas. The second sense of “Vedanta” is a scholastic one, and refers to a philosophical orientation that attempts to explain the cryptic Vedānta Sūtra (Brahma Sūtra) of Bādarāyaṇa, which aims at being a summary of the End of the Vedas. In the previous module, I review the ethics of the End of the Vedas and (...) explicate the Moral Irrealism of Śaṅkara’s Advaita Vedānta, which is articulated as a commentary on the Vedānta Sūtra. In this module, I compare Rāmānuja (Viśiṣṭādvaita Vedānta) and Madhva's (Dvaita Vedānta) account of the Vedānta Sūtra. Both are moral realists. They differ on the room for freedom given the necessity of moral considerations. One value of the Vedānta approach to ethics is that it provides a non-speciesist framework to think about ethics. It allows us to understand ourselves (ātmā) and our interest in Development (Brahman) as conceptually distinct, though identical in some manner. The Advaita view is that this identity is strict. The Dvaita approach is that Development realises the results of choices of individuals, but only some, owing to their good character, are capable of taking advantage of this for their betterment. The Viśiṣṭādvaita approach of Rāmānuja suggests in contrast that each self is a microcosm of reality. Reality is Development – the genus of individual selves. Each self has Development as an essential trait, but owing to past choices (karma), this is poorly understood. Things change when the individual self understands Brahman to be its true self, for then an individual can re-direct their efforts from procuring results to self-governance by treating the personal essence of the Development (the Lord) as the explanation for improvement. (shrink)

There is a widespread belief in Hinduism that Vyāsa, the alleged editor of the Vedas and author of the Mahābhārata, is identical with Bādarāyaṇa, the author of the Brahma-sūtra. The identification of these two mythic characters, however, originated between 800–980 CE, after the likes of Śaṅkara, Padmapāda, and Bhāskara, but before Vācaspati Miśra, Prakāśātman, Sarvajñātman, and Yāmuna. The purpose of this paper is to understand how and why such identification took place. The argument developed here is that the Bādarāyaṇa-Vyāsa identity (...) was invented by the author of or community behind the Bhāgavata Purāṇa as part of a complex of self-representation strategies. The Bhāgavata intentionally makes itself a work of Vedānta, indeed the Brahma-sūtra itself, over which it builds a new soteriology that is centered on the idea of bhakti. Two factors in particular stand out in light of the Bhāgavata’s Vedāntic background: Vyāsa’s paradigmatic character as the preserver of old dharma and the innovator, visionary, of new soteriologies; and the image of Vyāsa’s son Śuka as the model ascetic and ideal candidate for the new soteriological vision, through whom the Bhāgavata community chose to represent itself. (shrink)

Questo lavoro propone un confronto tra diversi strumenti utilizzabili per modellare la conoscenza di dominio in ambito didattico: le mappa concettuali, Novak e Cañas (2006), (uno strumento tradizionalmente utilizzato nelle scuole) e le ontologie computazionali (dei sistemi formali di modellazione concettuale, attualmente molto usati nei sistemi di intelligenza artificiale per le loro capacità di “ragionamento automatico”, si veda Guarino, (1995)). Nello specifico, questo articolo presenta il risultato di un un doppio esperimento sul campo condotto presso il Liceo Scientifico “Guido Parodi” (...) di Acqui Terme in cui gruppi di studenti paragonano lo strumento della mappa concettuale e quello dell’ontologia nella risoluzione di due problemi di “misconcezione” (o errata concettualizzazione): uno indotto attraverso la consegna di appunti e materiali didattici contenenti informazioni volontariamente contraddittorie tra loro (caso che potrebbe corrispondere alla situazione in cui uno studente prende - per qualche motivo - degli appunti in modo scorretto) e l’altro legato ad una complessità concettuale intrinseca all’argomento. (shrink)

[Does the gymnosophist’s reply to Alexander’s question on the origin of time indeed reflect an Indian doctrine?] The episode of Alexander’s interview with the gymnosophists has come down to us in several versions, among which the one in Plutarch’s Vita Alexandri is the most renowned. In this connection, the question arises whether the solutions given by the naked philosophers to the puzzles propounded by Alexander can be shown to reflect genuine Indian doctrines. Challenging Dumézil’s reply in the affirmative, the author (...) contends that they cannot. While most questions and answers are scarcely relevant to the investigation, as being of little (if any) philosophical import, the analysis concentrates on the more significant ones, and especially on the solution offered to the question as to which of the two — day or night — came first. According to Dumézil, the gymnosophist’s answer reported by Plutarch, i. e. that the day came first, by one day, reflects the vedic doctrine of the primeval cosmogonic role of Dawn and Light. Against this may be argued in the first place that such doctrine does not enjoy any prominent status in the Vedas themselves — quite to the contrary, it stands up disadvantegeously to many all-important texts, such as the Nāsadīyasūkta, which assign the primeval status to Darkness — and cannot therefore be regarded as being specifically Indian any more than its opposite. Secondly, it is shown that the Greek tradition is at great variance on this very point, to the extent that all logically conceivable solutions (i. e., precedence of day by one day / day by one night / night by one day / night by one night) are represented in some version or other. This inconsistency appears to stem from the fact that no particular doctrine (Indian or whatever) was envisaged; according to the present author, we have reason to believe that the gymnosophist’s reply was rather meant to set off by means of a paradox the sheer impossibility of a solution (all four alternatives being equivalent to that effect). This interpretation is reinforced by the gymnosophist’s own remark confessing the aporetical nature of his reply, and finally by a further recourse to paradox — this time a variant of the well-known “paradox of the liar” — which the author lays bare in the otherwise inexplicable dénouement of the anecdote. (shrink)

Článek podává systematický kritický přehled o pojetí mechanismu v tzv. nové mechanistické filosofii. Nejdříve je popsán vznik a hlavní principy NMF. Je ukázáno, že NMF vznikla do značné míry jako kritická reakce na, do té doby převažující, logický empirismus. Dále jsou představeny hlavní definiční znaky mechanismu, které jsou po té jednotlivě rozebrány. Na závěr jsou diskutovány přednosti a omezení NMF. Je argumentováno, že NMF nabídla novou a realističtější perspektivu na způsob, jakým se věda dělá a jak se dochází k vědeckým (...) objevům. Má i konstruktivní preskriptivní charakter, neboť povzbuzuje vědce k přemýšlení o vysvětlení jevů prostřednictvím mechanismů. Na straně druhé, pro vysvětlení komplexních jevů jsou heuristiky dekompozice a lokalizace, které tvoří jádro „tradičního" mechanistického přístupu, pouze prvotními aproximacemi a je potřeba je doplňovat dalšími, dynamičtějšími přístupy. (shrink)

This and the following lessons cover the topic of Vedānta and ethics. Vedānta has two meanings. The first is the literal sense – “End of Vedas” – and refers to the Āraṇyakas and Upaniṣads—the latter part of the Vedas. The second sense of “Vedanta” is a scholastic one, and refers to a philosophical orientation that attempts to explain the cryptic Vedānta Sūtra (Brahma Sūtra) of Bādarāyaṇa, which aims at being a summary of the End of the Vedas. We shall pursue (...) the question of ethics in both senses of Vedānta. In this module we shall examine the ethical theory of Deontology found in the Upaniṣads. Having explored the implications of this model for moral philosophy, we can reflect upon the three commentarial approaches. In this lesson, we will examine Śaṅkara’s Advaita approach. Advaita Vedānta, especially in Śaṅkara's form, presents a version of moral scepticism, or more strongly, moral irrealism. In this account, there is nothing objective about ethics: it mediates our desires-oriented psychology, and should be dispensed with along with the desire-oriented psychology. Śaṅkara seems to come close to doing the impossible: saying insightful things about what he takes to be a fiction, which is the individual self, for which ethics is essential. (shrink)

Po pádu totalitárních systémů, jež spočívaly na marxistické ideologii, se sociální věda začala k dialektice chovat rezervovaně, případně ji zcela vyloučila z legitimního instrumentária vědy. Studie se na pozadí vývoje a proměn dialektiky v různých sociologických koncepcích snaží odpovědět tři otázky: a) nakolik je „dialektická sociologie“ možná, b) zda nejde o redundantní termín, c) ukázat elementární principy, jimiž se „dialektické zkoumání“ sociální reality může či má řídit. V závěru ukazuje rozdílnost principů tzv. lazarsfeldovského a radikálně kritického paradigmatu v empirickém výzkumu.

Studie je věnována roz- manitým sociologizujícím, a později přímo i sociologickým způsobům, kterými v minulosti byla a dodnes je věda uchopována. Do sociologie se věda jako výzkumný předmět dostává spolu s osvícenskou ideou pokroku, na kterou v první polovině 19. století navazuje Auguste Comte. Teprve sociologie 20. století se však zbavila „historicismu", kterým byla sociologie nejen Comtova, ale samozřejmě i Marxova určována. Od 30. let minulého století se pak věda stává zvláštním sociologickým tématem, které bude s postupujícím časem nabývat na (...) síle. V samostatné části se pak prof. Petrusek věnuje fenoménem zpochybňování vědy, který spojuje s proměnami samotných našich společností. Svoji studii uzavírá zamyšlením se nad sociologickou metateorií. (shrink)

In Taber's work, "A Hindu Critique of Buddhist Epistemology," Kumārila tackles the concept of perception in MS 1.1.4 and asserts that perception cannot serve as a means to comprehend Dharma. His argument revolves around the idea that perception apprehends objects in the present, while Dharma's outcomes lie in the future. This distinction holds significance because, according to Kumārila, only the Veda can be a valid means of understanding Dharma. However, I contend that the definition of perception presented in MS 1.1.4 (...) can be a viable method for comprehending Dharma. Kumārila defends the Veda's eternality, resulting in a unique Vedic concept of time that amalgamates past, present, and future into an ever-existing present. Given this perspective, when perception, as defined in MS 1.1.4, apprehends an object in the present, it extends the possibility of grasping the outcomes of Dharma in the future. This is possible because the Vedic conception of time posits an eternal continuum where past, present, and future coexist. Consequently, the proposed definition of perception in MS 1.1.4 can be a legitimate means of gaining knowledge about Dharma. (shrink)

In this paper, we introduce the Hinduism religion and philosophy. We start with introducing the holy books in Hinduism including Vedas and Upanishads. Then, we explain the simplistic Hinduism, Brahman, gods and their incarnations, stories of apocalypse, karma, reincarnation, heavens and hells, vegetarianism, and sanctity of cows. Then, we switch to the profound Hinduism which is the main core of Hinduism and is monotheistic. In profound Hinduism, we focus on the non-dualism or Advaita Vedanta approach in Hinduism. We discuss consciousness, (...) causality, Brahman, psychology based on Hinduism, supportive scientific facts for Hinduism, the four levels of truth, and Maya. The four paths of knowledge, love, karma, and meditation are explained as well as the cosmic mind, the subtle body, and Aum. The risks for every path are also explained. Then, we introduce the orthodox and heterodox Indian schools including Yoga, Nyaya, Advaita Vedanta, Vishishtadvaita, and Dvaita. Connections to some other religions including Buddhism, Jainism, Sikhism, Judaism, Christianity, Islam, Islamic mysticism, and Zoroastrianism are analyzed. Finally, we explain the connection of Hindu philosophy with the Greek, western, and Islamic philosophies which include the philosophies of Plato, Aristotle, Plotinus, Spinoza, Descartes, Hegel, Schopenhauer, Avicenna, Suhrawardi, and Mulla Sadra. (shrink)