Poté, co je ve studii podán obraz Humovy osobnosti na pozadí jeho doby, jsou v ní rozvíjeny následující teze: I. Smyslem a cílem veškerého Humova filosofování (zejména jeho popření ontologického statusu kategorií substance a kauzality a jeho teorie mravních citů) je připravit půdu pro skeptickou destrukci veškerých tvrzení týkajících se existence a přirozenosti Boží a pro zdůvodnění pojetí, v souladu s nímž může člověk žít mravně bezúhonným životem i bez jakékoliv opory v náboženském transcendentnu. II. Všechny silně nekonsistentní momenty Humovy (...) filosofie jsou sjednoceny (obvykle perfidně utajovaným) účelem, jímž je vyvrátit náboženství z kořene; právě z onoho vrcholného bodu "syntézy" lze uchopit jejich smysl a - zároveň také jinak neuchopitelnou jednotu Humovy filosofie. III. Popření ontologického statutu kategorie substance traktované v kontextu řešení problematiky teleologického důkazu Boží existence, rezultuje u Huma (takřka s železnou logikou) v anticipační nástin fundamentálních myšlenek evolučního přístupu a teorie samoorganizace, které s velkou pravděpodobností přímo ovlivnily pojetí Charlese Darwina. (shrink)

Debates about cosmopolitanism in the spheres of political philosophy, sociology and postcolonial criticism have on the whole ignored specific histories of the cosmopolitan imagination and its vernacular expressions in everyday life. This article draws on aspects of the urban and often feminized worlds of entertainment, commerce, the arts and the emotions in metropolitan England during the first decades of the 20th century, in which an interest in abroad and cultural ‘others’ increasingly signalled an engagement with the new, in order to (...) argue for a notion of cosmopolitan modernity. This should be understood not just as a reflexive stance of openness, but also as a dialogic formation – a counterculture – part of a psychic and often gendered revolt against the conservatism and xenophobia of the parental culture. (shrink)