Přirozený zákon je jednou z nejvýznamnějších idejí, která stojí v základech evropského filosofického, etického a právního myšlení. Předložený článek podává stručnou expozici vývoje ideje přirozeného zákona ve filosofickém myšlení s důrazem na jeho klíčové momenty a vyjádření nosných tezí, které předurčily rozumění tomuto pojmu v následujících obdobích. Jeho cílem není detailní probádání některé z jednotlivých etap či některého z autorů, ale naopak podat souhrnný a přehledný obraz vývoje této ideje. Východiskem je zde stručné načrtnutí hlavních zdrojů ideje přirozeného zákona v (...) antice, počínaje předsokratiky, následně u Platóna a Aristotela a představením hlavních rysů stoické koncepce. Další část je věnovaná scholastickému uchopení problematiky přirozeného zákona u T. Akvinského a Suaréze. Následuje přiblížení novověkých úvah u Grotia, Pufendorfa a Hobbese. Tito teoretici jsou následně kontrastováni s průřezovým přehledem myšlení positivně právního u Benthama, Austina a jejich pokračovatelů, neboť i vývoj positivistického myšlení výrazně přispěl k zformování moderní teorie přirozeného zákona, které stojí explicitně v opozici k němu. Text uzavírá přiblížení stavu přirozenoprávní diskuse u nejvýznamnějších autorů 20. století. (shrink)

An important aspect of any constitutional theory is the state's power to punish transgressions of the law, or the ius gladii. Although Grotius never formulated a complete, comprehensive constitutional theory, traces of such a theory can be found in many of his writings not explicitly devoted to constitutional law. Punishment even plays an important role in his books on war, since to punish transgressions of the law is ranked among the just causes of war.Given the fact that a state may (...) punish transgressions of the law – transgressions by individuals within and even outside the state, but also transgressions of the law by other states – the question may arise concerning the origin of such a right to punish. It will be shown that Grotius did not give the same answer to this question in his various works. As the right to punish is concerned, we find a theory that seems to be akin to the one of John Locke in the De iure praedae, one akin to the theories of the Spanish late-scholastics in De satisfactione and De imperio, and a theory coming close to what Thomas Hobbes had said on the ruler's right to punish in the De iure belli ac pacis.Of course, Grotius can only have been familiar with the theory of the Spanish late-scholastics, since those of Locke and Hobbes were still to be written by the time Grotius had passed away. (shrink)

Two dogmas lie at the heart of modern work on Aristotle's ethical theory. The first is that that theory is essentially secular or non-theistic. The second is that Aristotle's ethics assumes what Gr...

. Although the pages of Journal of Business Ethics have hosted an ongoing dialogue on the ethics of rhetoric and persuasion, the debates have been unable to account for the underlying morality of the human propensity to engage in rhetorical discourse as a part of living in society. In this paper, I offer natural-law ethical theory as a moral paradigm in which to examine rhetoric. In this context, I assert that rhetoric services reason, which in turn services our dispositions or (...) inclinations that are one ideological foundation of natural-law theory. As rhetoric affects the apprehension of these dispositions it subsumes a related morality in which rhetorical endeavors can be seen as “natural”. So endowed, I believe that this conception of rhetoric offers a number of philosophical and practical implications, one of which is a new way to assess the morality of commercial manifestations of rhetoric such as spin and the use of puffery in advertising. (shrink)