Práce analyzuje základní východiska Humova empirismu rozpracovaného v díle A Treatise of Human Nature a snaží se o zachycení jejich problematičnosti. V centru pozornosti stojí Humova primární teze, která vysvětluje vztah impresí a idejí, a to především ve třech ohledech - těmi jsou otázka možnosti obecných výroků (splývající v jedno s otázkou statusu logiky v Humově filosofickém systému), otázka legitimity odlišení impresí a idejí a otázka diference mezi myslí a vědomím. Práce dospívá na základě inspirace Husserlovou kritikou Huma a rozpracování (...) těchto tří otázek k odhalení skrytých metafyzických dualistických předpokladů systému Treatise, bez nichž vede Humův skepticismus k rozkladu veškerého poznání. (shrink)