Prvním cílem předkládané studie je podat podrobnější výklad pojetí smyslového vnímání v rukopisech Jana Patočky z let 1939–1945. Druhým cílem je ukázat originální i šířeji sdílenou stránku Patočkova pojetí na základě jeho srovnání s analogickými tezemi formulovanými v přednáškách Maurice Merleau-Pontyho z roku 1953. – Východiskem Patočkovy koncepce smyslového vnímání je myšlenka předmětné a horizontové intencionality. Jejím účelem je toto pojetí intencionality deskriptivně založit a interpretativně rozvinout tak, aby umožnilo pochopit vztah a distanci prožívajícího a prožívaného. Za tímto účelem Patočka (...) koncipuje pojem bytostného zájmu jednotlivého bytí o toto bytí samo jakožto princip předmětné intencionality a počátek individuální sebeobjektivace, jíž je tělo. Vztah mezi tímto zájmem, tělem a předmětnou intencí popisuje jako poměr výrazu a vyjádření. Na základě této deskripce předkládá fenomenologickou interpretaci veškeré předmětnosti jakožto výrazu určitého života na jedné straně a intencionálního vyjádření na straně druhé. – Právě tento závěr se ve srovnání s tezemi Merleau-Pontyho ukazuje jako originální myšlenka Patočkova filosofického fragmentu. (shrink)