Autor článku se snaží dokázat, že při formulaci vhodných kritérií je možné (a užitečné) provést komparaci a hierarchizaci kultur. Práce se opírá o teoreticko-historickou metodu (Smith, Hume) i o metodologické přínosy Hayeka (kompozitivní metoda). V souladu s konceptem svobody, který je rozvíjen u Kanta, Hegela, Černého, Patočky, je v návaznosti na Fukuyamu koncipován "ideální typ" konce-vrcholu dějin. Je jím kombinace klasické liberální demokracie a kapitalismu volné tržní soutěže. Jak ukazuje historická evidence, směřování k tomuto vrcholu je inherentní tendencí samotného dějinného (...) pohybu. Pouze klasická liberální demokracie spojená s kapitalismem laissez-faire umožňuje v nejvyšší možné míře uspokojovat lidské potřeby a rozvíjet lidskou přirozenost; tento systém poskytuje prostor pro vrcholný stupeň individuální svobody, totožné se zákonem a zahrnující odpovědnost za právní a politický řád, který umožňuje spontánní fungování volné tržní soutěže. Takto formulovanou svobodu nalézáme pouze v západní kultuře. Na závěr práce je argumentována problematičnost integrace příslušníků kultury s nižší mírou svobody. (shrink)