V úvodní části zrekapitulujeme v hrubých obrysech Popperovu teorii demarkace v návaznosti na jeho další teze týkající se kritiky induktivních postupů, úlohy metafyziky ve vědě a falzifikaci. Dílo vídeňského filozofa vyvolalo značné množství reakcí, jejichž spektrum sahalo od dílčích modifikací Popperových myšlenek jeho žáky, přes návrhy nových teorií jím inspirovaných, až po zásadní kritiku. Hlavní směry této kritiky načrtneme (bez nároku na úplnost) v další části statě. Polemizujeme především s jednostranným odmítnutím indukce a pokoušíme se zde rehabilitovat některé induktivní postupy. (...) Následně upozorníme na nedostatky Popperova pojetí falzifikace i na problémy použitelnosti jeho demarkačního kritéria na typických příkladech ze sféry metafyziky a "pseudovědy" (psychoanalýza, astrologie). Závěr věnujeme diskuzi o úloze indukce a dedukce ve vědě, posouzení užitečnosti Popperových teorií ve vztahu k současné vědě. (shrink)