In this paper, I both propose and discuss a novel account of truthmaking. I begin by showing what truthmaking is not: it is not grounding and it is not correspondence. I then show what truthmaking is by offering an account that appeals both to grounding and what I call ‘deep correspondence’. After I present the account and show that it is an account that unifies, I put it to work by showing how it can overcome an objection to truthmaking, how (...) we can get truthmaking from correspondence, what it says about truthmaker necessitation, and how it can explain a connection between truthmaker maximalism and pluralism about truth. (shrink)

As it is presently employed, grounding permits grounding many things from one ground. In this paper, I show why this is a mistake by pushing for a uniqueness principle on grounding. After arguing in favor of this principle, I say something about it and kinds of grounding, discuss a similar principle, and consider its import on a formal feature of grounding, ontology, and ontological simplicity.

In Necessary Existence, Pruss and Rasmussen give an argument for a necessary being employing a modest causal principle. Here I note that, when applied to highly general and fundamental matters, the principle may well be false (or at least not so obvious).

In a 2014 paper in this journal, I put forward two objections to a version of divine simplicity I call ‘Divine Truthmaker Simplicity’. James Beebe and Timothy Pawl have come to Divine Truthmaker Simplicity’s defense. In this paper, I respond to Beebe and Pawl, consider an overlooked way of defending Divine Truthmaker Simplicity, and conclude by outlining an alternative account of God’s simplicity.

Tato studie se zabývá zobrazováním alchymie v malbách, knižních ilustracích i v architektuře v období raného novověku. Na jednotlivých příkladech obrazů či ilustrací prezentuje různé aspekty alchymistova života i jeho práce. Nezabývá se symbolickou alchymickou ikonografií, ale zaměří se především na zobrazování prostředí a vybavení alchymických dílen i osobností samotných alchymistů. Soustředí se zejména na vyobrazení zařízení alchymických laboratorií, s nimiž se lze setkat jak u renesančních malířů, tak v ilustracích alchymických rukopisů a poměrně ojediněle i v české architektuře. Poskytuje (...) také pohled na vyobrazení vzniklá v souvislosti s literární kritikou alchymie. Alchymisté byli zejména v dílech předních evropských humanistů často záměrně zesměšňováni, kritizováni a označováni za blázny a zloděje. V závěru se zabývá vybranými příklady ze žánrového umění, kde byli rovněž alchymisté zobrazováni často satiricky, ale i s určitou úctou, jako vzdělaní učenci. Výtvarné umění raného novověku nám představuje různé aspekty života alchymistů a je v dnešní době jednou z možností, jak se přiblížit porozumění jejich vědeckým aktivitám. Jak však studie ukazuje, k těmto obrazovým materiálům je třeba přistupovat kriticky. (shrink)