V dějinách filozofie se objevilo nespočetné množství snah překonat kognitivní nedostatečnost člověka. Většinový názor zněl, že zatímco vnější smyslové poznání podléhá nejrůznějším klamům, poznání vnitřní je mnohem jistější, či dokonce neomylné. Předpokládaná znalost sebe sama je ovšem iluzorní a stala se důvodem pro vznik mnoha chybných přístupů ke skutečnosti. Kniha se skládá ze tří částí. První kapitola se zabývá introspekcí, především jejím přijetím v dějinách filozofie a odmítnutím v psychologickém behaviorismu 20. století. Druhá kapitola pojednává o iluzornosti svobody rozhodování, která (...) je způsobena řadou nevědomých mechanismů, o jejichž fungování máme zatím jen dosti matnou představu. Ve třetí kapitole jsou domýšleny důsledky kauzálního determinismu pro etiku a právo, především ve smyslu odmítnutí koncepcí morální odpovědnosti a retributivní spravedlnosti. Autor se tak pokouší dokázat, že podstatná část názorů zdravého rozumu je chybná a měla by být nahrazena sadou nových, kompatibilních s dnešní vědou. (shrink)

While geoengineering may counteract negative effects of anthropogenic climate change, it is clear that most geoengineering options could also have some harmful effects. Moreover, it is predicted that the benefits and harms of geoengineering will be distributed unevenly in different parts of the world and to future generations, which raises serious questions of justice. It has been suggested that a compensation scheme to redress geoengineering harms is needed for geoengineering to be ethically and politically acceptable. Discussions of compensation for geoengineering (...) harms, however, sometimes presume geoengineering has presented new and unique challenges to compensation that cannot be readily accommodated by existing compensation practices. The most explicit formulation of this view was recently presented by Toby Svoboda and Peter J. Irvine, who argued that two forms of uncertainty in geoengineering — namely, ethical uncertainty and scientific uncertainty — make it immensely difficult to devise an ethically and politically satisfactory compensation scheme for geoengineering harms. -/- In this paper, we argue against the view that geoengineering presents new and unique challenges relating to compensation. More specifically, we show that placing these challenges within the broader context of anthropogenic climate change reveals them to be less serious and less specific to geoengineering than some appear to believe. (shrink)

In their ‘Ethical and Technical Challenges in Compensating for Harm Due to Solar Radiation Management Geoengineering’ (2014), Toby Svoboda and Peter Irvine (S&I) argue that there are significant technical and ethical challenges that stand in the way of crafting a just solar radiation management (SRM) compensation system. My aim in this article is to contribute to the project of addressing these problems. I do so by focusing on one of S&I’s important ethical challenges, their claim that the polluter pays (...) principle (PPP) is too problematic to be useful in determining responsibility for SRM compensation. Their argument for the latter claim consists in a series of allegations, mostly in the form of questions, that are thought to indicate serious difficulties standing in the way of using the PPP to craft a just compensation system. I argue that S&I fail to substantiate these allegations: the PPP is not as problematic as S&I suggest, and moreover, is a viable candidate for determining responsibility for SRM compensation. S&I raise five allegations against the PPP. I discuss each in turn. (shrink)