Disertační práce se zabývá problematikou připisování myšlení jiným entitám, a to pomocí imitační hry navržené v roce 1950 britským filosofem Alanem Turingem. Jeho kritérium, známé v dějinách filosofie jako Turingův test, je podrobeno detailní analýze. Práce popisuje nejen původní námitky samotného Turinga, ale především pozdější diskuse v druhé polovině 20. století. Největší pozornost je věnována těmto kritikám: Lucasova matematická námitka využívající Gödelovu větu o neúplnosti, Searlův argument čínského pokoje konstatující nedostatečnost syntaxe pro sémantiku, Blockův návrh na použití brutální síly pro (...) řešení imitační hry, Frenchova teorie subkognitivních informací a Michieho skepticismus ohledně možnosti umělého vědomí. Závěr práce zachycuje současný stav recepce Turingova testu a představuje pokusy o jeho praktickou realizaci, například v každoroční soutěži o Loebnerovu cenu. Autor práce zastává názor, že ani po více než šedesáti letech od uveřejnění Turingova paradigmatického eseje stále neexistují žádné vážné důvody pro zamítnutí jeho tvrzení. Tradiční komputační funkcionalismus možná není ideální teorií vysvětlující činnost myslí a jako slibnější se může jevit vývoj v neurálních vědách, ale Turingův test je přesto užitečným a snad i jediným nástrojem pro detekci inteligence u lidmi vytvořených strojů. (shrink)

The alleged proof of the non-mechanical, or non-computational, character of the human mind based on Gödel’s incompleteness theorem is revisited. Its history is reviewed. The proof, also known as the Lucas argument and the Penrose argument, is refuted. It is claimed, following Gödel himself and other leading logicians, that antimechanism is not implied by Gödel’s theorems alone. The present paper sets out this refutation in its strongest form, demonstrating general theorems implying the inconsistency of Lucas’s arithmetic and the semantic inadequacy (...) of Penrose’s arithmetic. On the other hand, the limitations to our capacity for mechanizing or programming the mind are also indicated, together with two other corollaries of Gödel’s theorems: that we cannot prove that we are consistent, and that we cannot fully describe our notion of a natural number. (shrink)

Mechanism is the thesis that men can be considered as machines, that there is no essential difference between minds and machines.John Lucas has argued that it is a consequence of Gödel's theorem that mechanism is false. Men cannot be considered as machines, because the intellectual capacities of men are superior to that of any machine. Lucas claims that we can do something that no machine can do-namely to produce as true the Gödel-formula of any given machine. But no machine can (...) prove its own Gödel-formula. (shrink)

Lucas-Penrose type arguments have been the focus of many papers in the literature. In the present paper we attempt to evaluate the consequences of Gödel’s incompleteness theorems for the philosophy of the mind. We argue that the best answer to this question was given by Gödel already in 1951 when he realized that either our intellectual capability is not representable by a Turing Machine, or we can never know with mathematical certainty what such a machine is. But his considerations became (...) known only in recent times when many scholars were already aware of Benacerraf’s and Chihara’s analyses on the consequences of Gödel’s incompleteness theorems for the philosophy of the mind. Benacerraf and Chihara, in fact, discussing Lucas’ paper, arrived at the same conclusions as Gödel in the sixties, but in a more formal way. After Penrose’s provocative arguments, Shapiro again shed light on the question. In our paper, after a broad and simple presentation of the contributions to the debate made by different authors, we show how to present Gödel’s argument in a rigorous way, highlighting the necessary philosophical premises of Gödel’s argument and more in general of Gödelian arguments. (shrink)