In this paper I argue that it is more difficult to see how Godel's incompleteness theorems and related consistency proofs for formal systems are consistent with the views of formalists, mechanists and traditional intuitionists than it is to see how they are consistent with a particular form of mathematical realism. If the incompleteness theorems and consistency proofs are better explained by this form of realism then we can also see how there is room for skepticism about Church's Thesis and the (...) claim that minds are machines. (shrink)

In this paper I discuss the topics of mechanism and algorithmicity. I emphasise that a characterisation of algorithmicity such as the Turing machine is iterative; and I argue that if the human mind can solve problems that no Turing machine can, the mind must depend on some non-iterative principle — in fact, Cantor's second principle of generation, a principle of the actual infinite rather than the potential infinite of Turing machines. But as there has been theorisation that all physical systems (...) can be represented by Turing machines, I investigate claims that seem to contradict this: specifically, claims that there are noncomputable phenomena. One conclusion I reach is that if it is believed that the human mind is more than a Turing machine, a belief in a kind of Cartesian dualist gulf between the mental and the physical is concomitant. (shrink)

Though my ultimate concern is with issues in epistemology and metaphysics, let me phrase the central question I will pursue in terms evocative of philosophy of religion: What are the implications of our logic-in particular, of Cantor and G6del-for the possibility of omniscience?

Mechanism is the thesis that men can be considered as machines, that there is no essential difference between minds and machines.John Lucas has argued that it is a consequence of Gödel's theorem that mechanism is false. Men cannot be considered as machines, because the intellectual capacities of men are superior to that of any machine. Lucas claims that we can do something that no machine can do-namely to produce as true the Gödel-formula of any given machine. But no machine can (...) prove its own Gödel-formula. (shrink)

Disertační práce se zabývá problematikou připisování myšlení jiným entitám, a to pomocí imitační hry navržené v roce 1950 britským filosofem Alanem Turingem. Jeho kritérium, známé v dějinách filosofie jako Turingův test, je podrobeno detailní analýze. Práce popisuje nejen původní námitky samotného Turinga, ale především pozdější diskuse v druhé polovině 20. století. Největší pozornost je věnována těmto kritikám: Lucasova matematická námitka využívající Gödelovu větu o neúplnosti, Searlův argument čínského pokoje konstatující nedostatečnost syntaxe pro sémantiku, Blockův návrh na použití brutální síly pro (...) řešení imitační hry, Frenchova teorie subkognitivních informací a Michieho skepticismus ohledně možnosti umělého vědomí. Závěr práce zachycuje současný stav recepce Turingova testu a představuje pokusy o jeho praktickou realizaci, například v každoroční soutěži o Loebnerovu cenu. Autor práce zastává názor, že ani po více než šedesáti letech od uveřejnění Turingova paradigmatického eseje stále neexistují žádné vážné důvody pro zamítnutí jeho tvrzení. Tradiční komputační funkcionalismus možná není ideální teorií vysvětlující činnost myslí a jako slibnější se může jevit vývoj v neurálních vědách, ale Turingův test je přesto užitečným a snad i jediným nástrojem pro detekci inteligence u lidmi vytvořených strojů. (shrink)