This article argues that through her songs and music videos Pagan Poetry, Cocoon and Hidden Place, versatile artist Björk is able to carve out a space for erotic tenderness. This erotic tenderness will be unearthed as a queer or minor sexuality, in the sense that it goes against a phallic and genital majoritarian account of sexuality. Tender sexuality might not be obviously queer, yet a detour through the early work of Freud will show how our hegemonic account of sexuality is (...) built upon a repression of such a tender sexuality. Freud’s psychoanalysis is only able to regard this sexual tenderness in a negative vein as a pathological symptom. Supported primarily by the works of Deleuze, Guattari and Muñoz, this article will propose that Björk’s artistry is able to produce a line of flight outside of this tender-less sexuality, liberating an otherwise repressed minor tender sexuality through a visually and sonically becoming-woman, becoming-child, becoming-BwO and becoming-molecular. (shrink)

Petrus Nigri (Schwarz) se narodil západočeské Kadani (něm. Kaaden) kolem roku 1435 a spolu se svými třemi bratry vstoupil v Německu do dominikánského řádu. Během svého studia prošel velkou část Evropy (Německo, Itálii, Španělsko, Čechy a Maďarsko) a nakonec se stal rektorem generálního studia v Budíně (1481). Obecně je znám spíše jako význačný středověký hebraista. Do dějin filosofie se zapsal zvláště jako autor Clipeus thomsitarum (před r. 1474), což je filosofický komentář na Porfýriův Úvod (Isagoge) a na aristotelovské Kategorie, formou (...) otázek. Třebaže Nigriho práce není originální, představuje v zaalpských zemích významnou recepci pojetí pomyslného jsoucna (Clipeus, část I, ot. 3-4) tak, jak ho koncipoval Hervaeus Natalis († 1323) ve svém traktátu De secundis intentionisbus. -/- Petrus Nigri (Peter Schwarz, born in Kadaň/Kaaden before 1435, died in Buda 1483), is author of Clipeus thomistarum (printed 1481), a philosophical commentary on Porphyry's Introduction (Isagoge), and on Aristotle's Categories in the form of questions. While Nigri's discussion of the concept of being of reason (Clipeus thomistarum, part I, qq. 3-4) is not original, his work is important for contributing to this concept’s reception, and with it the teaching of Hervaeus Natalis (died 1323) in his treatise De secundis intentionibus, in the transalpine countries. Being of reason (ens rationis) is conceived as not a categorial being, nor is it an intellectual operation, nor is it caused, but is only identifiable by the human intellect. Nigri's being of reason has no subjective existence, but only an objective character, which differs both from categorial being and from mere nothingness. (shrink)

Studie poukazuje na tři základní slabiny současného českého diskurzu o kolapsech komplexních společností, jehož předním mluvčím se stal egyptolog Miroslav Bárta. Zaprvé nedošlo k vyrovnání s absencí vědeckého konsenzu ohledně determinantů historického vývoje a teorii, která by poskytla jednotící rámec pro zařazení a interpretaci konkrétních prediktorů kolapsu, byla věnována jen minimální pozornost. Zadruhé nebyla podána jasná odpověď na otázku, která společenská struktura je při studiu kolapsu vlastně předmětem zkoumání, přestože se volné přechody mezi rovinami kultur, států a civilizací nejeví z (...) analytického hlediska možné. Zatřetí se řada navržených prediktorů kolapsu ukazuje už při zběžném ohledání jako zásadně problematická. Studie dochází k závěru, že současný stav poznání problematiky kolapsů komplexních společností neospravedlňuje vyslovování žádných vědecky podložených predikcí, které by mohly být zdrojem pragmatické legitimizace pro společenské a humanitní vědy. (shrink)

Thomas Elsaesser’s recent scholarship has examined the “mind-game film”, a phenomenon in Hollywood that is broadly characterised by multi-platform storytelling, paratextual narrative feedback loops, nonlinear storytelling, and unreliable character perspectives. While “mind-game” or “puzzle” films have become a contentious subject amongst post-cinema scholars concerned with Hollywood storytelling, what is to be said of contemporary European independent cinema? Elsaesser’s timely publication, European Cinema and Continental Philosophy, examines an amalgam of politically inclined European auteurs to resolve this query. Elsaesser concedes that there (...) exists a phenomenological confluence between the mind-game film and contemporary European cinema. For instance, both produce characters afflicted by productive pathologies, designating new socially useful forms of agency and identity. One only needs to consult the amnesiac protagonist M (Markku Peltola) in Aki Kaurismäki’s The Man Without a Past (Mies vailla menneisyyttä, 2002) or, as regards Lars von Trier’s cinema, Beth (Emily Watson) in Breaking the Waves (1996), Selma (Björk) in Dancer in the Dark (2000), “She” (Charlotte Gainsbourg) in Antichrist (2009) or Joe (Charlotte Gainsbourg) in Nymphomaniac (2013) to evince this overlap. However, this book is more concerned with performative self-contradictions, whereby cinema-as-enunciator is put under erasure, thus aggravating the inherent discrepancies troubling Europe today. Elsaesser, indeed, evaluates a growing general disaffection with politics, the rise of populist nationalism and far-right fringe parties, as well as an increasing population of economic migrants, refugees, and asylum seekers. (shrink)