This book sheds new light on the fascinating - at times dark and at times hopeful - reception of classical Yoga philosophies in Germany during the nineteenth century. Written for non-specialists, Indian Philosophy and Yoga in Germany will be of interest to students and scholars working on 19th-century philosophy, Indian philosophy, comparative philosophy, Hindu studies, intellectual history, and religious history.

Hegel’s view of India is famously negative, and postcolonial scholarship has been largely dominated by a view of Hegel as little more than a chauvinist. This paper argues that this interpretation is one-sided and overly simplistic. Most approaches to Hegel on India focus on the well-known lectures on the philosophy of history, imposing an overly teleological reading upon Hegel’s view of cultural difference. In contrast, I demonstrate the ambiguity of Hegel’s conception of India through a close reading of Hegel’s little-known (...) essay on the Bhagavad-Gītā (Über die unter dem Namen Bhagavad-Gita bekannte Episode des Mahabharata von Wilhelm von Humboldt). Hegel believed that the Bhagavad-Gītā was India’s paradigmatic text, and he used this essay as a platform for discussing Indian thought in general. In distinction to Bradley Herling’s interpretation of the Gītā essay, I contend that here Hegel has an unexpectedly positive view of Indian thought, but only insofar as it appears to reflect his own. (shrink)

In this two-part series, I explore some of the most important and influential interpretations of Spinoza as an idealist. In this first part, I examine Hegel’s case for interpreting Spinoza as a kind of frustrated idealist and show how doing so raises fresh interpretative challenges for Spinoza’s contemporary readers.

Předkládaná stať aplikuje Hegelovo „vyvrácení“ spinozismu na Marxe. Nejprve osvětluje povahu Hegelova pojetí filosofické kritiky, kterou Hegel staví do kontrastu s pouhou polemikou – střetem jedné geniální mysli s druhou. Na tomto pozadí lépe vyniká Hegelovo „vyvrácení“ spinozismu jako ukázky filosofické kritiky, a nikoli pouhé polemiky. Filosofická kritika si nárokuje být imanentní. Kritizovanou filosofii ničím zvnějšku neobohacuje, ale přihlíží, jak ona sama sebe překonává. Příkladem takového sebepřekonání je pochopení substance zároveň jako subjektu, či jako ducha. Toto pochopení vlastně dělá to, (...) že dává ontologický význam tomu, čemu Hegel říká „vnější myšlení“ a co na první pohled žádný ontologický význam nemá, co se zdá být pouhou ideologií, afekcí či více či méně adekvátní ideou. V této „ontologizaci myšlení“ Hegel vidí to jediné skutečné vyvrácení spinozismu. Mým návrhem je přihlížet téže „ontologizaci“ – řekněme „ontologizaci ideologie“ u Marxe. Toto sebepřekonání Marxovy filosofie spatřuji v Hegelově vyvození pojmu státu z pojmu občanské společnosti. Hegelem vypracovaný logický či pojmový přechod od občanské společnosti ke státu odpovídá re-konceptualizaci substance v ducha. Tato re-konceptualizace vyvrací nejen spinozismus, ale i marxismus. (shrink)

I propose a new reading of Hegel’s discussion of modality in the ‘Actuality’ chapter of the Science of Logic. On this reading, the main purpose of the chapter is a critical engagement with Spinoza’s modal metaphysics. Hegel first reconstructs a rationalist line of thought — corresponding to the cosmological argument for the existence of God — that ultimately leads to Spinozist necessitarianism. He then presents a reductio argument against necessitarianism, contending that as a consequence of necessitarianism, no adequate explanatory accounts (...) of facts about finite reality can be given. (shrink)

This paper compares two readings of Baruch Spinoza – those of Gilles Deleuze and Rama Kanta Tripathi – with a particular focus on three features of Spinoza’s philosophy: the relationship between substance and attribute; the problem of acosmism and unity; and the problem of the parallelism of attributes. Deleuze and Tripathi’s understanding of these three issues in Spinoza’s thought illustrates for us their own concerns with becoming over substance and māyā, respectively. This investigation provides not just two interesting and contradictory (...) interpretations of Spinoza, but also gives us insight into Deleuze’s metaphysics and Tripathi’s Vedāntic philosophy. (shrink)