This article strives to provide an original conceptual frame- work that should open a way to clarification of general philosophical debates on rules and norms. It makes a clear distinction between rules understood as social facts grounded on specific relation- ships between social subjects and rules understood as linguistic entities. Norms are taken as specific social rules and divided into three different types: social constitutive norms, particular constitutive norms, and institutional norms. Attention is also devoted to relation between normality and (...) normativity, to the role of permissions and to specific features of technological ‘rules’. In the last part of the article the outlined conceptual apparatus is employed for analysis of two passages from Wittgenstein’s Investigations. (shrink)

Finding the demarcation criterion for the identification of scientific knowledge is the most important task of normative epistemology. Pseudoscience is not a harmless leisure activity, it can pose a danger to the functioning of liberal democratic societies and the well-being of their citizens. First, there is an outline of how to define science instrumentally without slipping into the detrimental heritage of conceptual essentialism. The second part is dedicated to Popper’s falsification criterion and the objections of its opponents, which eventually led (...) to the abandonment of “naïve” falsificationism. Then I present two promising solutions to the problem, namely the ostensive definition of pseudoscience and the cognitive research of pseudoscientific thinking. In conclusion, I suggest to further extend the typology of alternatives to science to include parascience. (shrink)

Filozofie ve 20. století ztratila velkou část svých kompetencí a pro svou údajnou neužitečnost se stala terčem kritiky ze strany přírodních vědců. Vztah mezi filozofií a vědou lze řešit pomocí tří stanovisek, kterými jsou antiscientismus, konceptuální analýza a naturalismus. Obsahem článku je charakteristika jednotlivých přístupů a identifikace problémů, s nimiž se musí jejich zastánci potýkat. Autorovi se jako nejslibnější jeví Quinem inspirovaný naturalismus, podle něhož má veškeré poznání povahu syntetických aposteriorních výroků, a filozofie je proto kontinuální s přírodní vědou. Není (...) třeba obávat se zániku filozofie jako samostatné disciplíny, naturalismus může naopak přispět k dořešení mnohých filozofických problémů pomocí metodologie a poznatků přírodních věd. (shrink)

As a challenge to those who do not give much credit to reflecting on sociology as a science, this essay stresses the import of metatheoretical considerations. Aft er all, what is known as postmodern discourse is scarcely a little more than metatheorizing and the phenomenon of the so-called “crisis of sociology” cannot be comprehended without some metatheoretical premises. Knowledge about knowledge should therefore form a special field of inquiry and enjoy its relative autonomy. In this article, the place for metasociology (...) is delimitated by the account of the development of the general science of science. While the prefi x “meta-” originally came from linguistics as a way to differentiate a proposition about an object of science from a proposition about science itself, the history of metatheorizing can be traced back to ancient philosophy. Hence, the most important sources of inspiration for this intellectual activity are epistemology and the philosophy of science. A crucial moment in their development was the so-called “crisis in physics” that carried over to social sciences and spawned many contemporary trends such as the multicultural approach to sociology and the radical stance of methodological anarchism. The major philosophical orientations that have most directly addressed the questions about the scientific knowledge have been neopositivism and analytical philosophy on one hand, and phenomenology on the other one. No claims about metasociology can be made without being acquainted with at least the elementary positions in this exchange of ideas that took place in the philosophy of science. Metasociology, itself divided into metatheory and metamethodology, makes up an integral part of the science of science. (shrink)

Text seznamuje čtenáře s výukovou metodou nastavení problému, jeho řešení pomocí zavedení a aplikování teoretických pojmů, konceptovou analýzou vybraného díla a důslednou oporou o kontext a ko-text díla. Příklady vybírá ze soudobé scény výtvarného umění a jeho cílem je zdůvodněná interpretace díla. Opírá se o Goodmanovské termíny denotace, exemplifikace a exprese. Metaforickou exemplifikaci, expresi člení průhledem poznávacími perspektivami 1. a 3. osoby na prožitkovou a empatickou komponentu, opírá se tak o teorii artefiletiky. Otevírá a řeší tak problém vztahu relativních objektivních (...) daností díla, jeho intersubjektivně kotvené interpretace a subjektivně vnímaného prožitku z díla. Tvorbu chápe jako způsob poznání. (shrink)

Pojmy data, informace či metadata jsou vázány k teorii informace, která je v nejobecnější rovině součástí novověké vědecké tradice a v mnoha ohledech vychází z tradice analytické tradice. Příspěvek přináší rekapitulaci těchto východisek i vývoje analytické filosofie včetně vyústění v jazykový relativismus daný obratem v této filosofické tradici. Jazykový relativismus je v příspěvku následně vztažen i na problematiku dat a metadat. Metadata nejsou v žádném ohledu absolutním popisem datových objektů, vždy jsou závislá na dalších metadatech v pozadí a daném kontextu. (...) S daty a metadaty je třeba pracovat čistě instrumentálně. Metadata jsou nástroj pro práci s datovými objekty a jejich možnosti použití a tedy i omezení jsou dány právě touto instrumentalitou. (shrink)