Cílem článku je podat kritický rozbor predikcí týkajících se budoucnosti sociálních věd, jak je formuluje Ladislav Kvasz pod záštitou svého projektu „formální epistemologie". Modelem dynamiky vztahů mezi obory na vědeckém poli nabízí Kvasz v otázce střídání paradigmat alternativu ke Kuhnově teorii vědeckých revolucí. Text zkoumá, na jakých základech je mechanismus změn u Kvasze vystavěn a co z toho plyne pro relevanci předpovědí z tohoto modelu vyvozených - především těch o sociálních vědách. K tomu slouží souběžné představení historické metody Michela Foucaulta, (...) který zdůrazňuje potřebu vyvarovat se zavádění falešných kontinuit ve zkoumání trajektorií vědeckých oborů, u kterých dochází ke zlomům v jejich epistemické struktuře. Zvláštní zřetel je kladen na souvislost predikcí s možnostmi odlišit epistemologicky a sociologicky uchopitelné prvky spojené s chodem vědy. Jako klíčový moment se tedy ukáže možnost práce se sociálně vědními obory pomocí jemných nástrojů, které Kvasz vyvinul na vědách exaktních. (shrink)

This article aims to critically examine three approaches to reflexivity in philosophical texts, specifically the case when the textuality becomes its own topic. The first approach is when there is no reflexivity at all. It is just describing how – according to the author – things are. As an example of this approach I take German media philosophy. This tradition is specific because reflexivity is supposed to be its very topic. However, the media philosophers succeeded in touching the indefinability of (...) mediality itself. Another method is to question one’s own and possibly also the reader’s position. I have chosen Annemarie Mol’s empirical philosophy as the example here. The problem is that despite following the “ontological turn”, the author remains (probably inevitably) also to a large extent trapped in the fact that he/she describes the world, that is, in subject/object dichotomy and therefore, in epistemology. The third way to write aims to make readers feel what the author tells. My example here is the varied work of Walter Benjamin whom I for the purpose of this article consider more as a prophet rather than the precise thinker who he (also) by all means was. While using the second approach myself, I discuss advantages and challenges of the three and find their points of touch. (shrink)

Vydání Galileova Hvězdného posla vyvolalo okamžitou reakci mnoha evropských učenců, s jednou důležitou výjimkou, kterou tvořili jezuitští matematici Římské koleje pod vedením uznávaného matematika Christophora Clavia. Cílem článku je prozkoumat možné důvody opožděné reakce římských jezuitů, kteří se k nebeským objevům vyjádřili více než rok po vydání Galileovy knihy. Existují důkazy nasvědčující tomu, že i když byli římští matematici nakloněni uznání novinek odhalených teleskopem, nástrojem, který ještě musel dokázat svou důvěryhodnost, byli omezeni přísnými pravidly, která měla za úkol udržet jednotu (...) jezuitského řádu. (shrink)