The goal of this essay is twofold. First, it provides a quick look at the foundations of modern relational mechanics by tracing its development from Julian Barbour and Bruno Bertotti's original ideas until present-day's pure shape dynamics. Secondly, it discusses the most appropriate metaphysics for pure shape dynamics, showing that relationalism is more of a nuanced thesis rather than an elusive one. The chapter ends with a brief assessment of the prospects of pure shape dynamics in light of quantum physics.

We present a new metaphysical framework for physics that is conceptually clear, ontologically parsimonious, and empirically adequate. This framework relies on the notion of self-subsisting structure, that is, a set of fundamental physical elements whose individuation and behavior are described in purely relational terms, without any need for a background spacetime. Although the specification of the fundamental elements of the ontology depends on the particular physical domain considered---and is thus susceptible to scientific progress---, the empirically successful structural features of the (...) framework are preserved through theory change. The kinematics and dynamics of these self-subsisting structures are technically implemented using the theoretical framework of Pure Shape Dynamics, which provides a completely relational physical description of a system in terms of the intrinsic geometry of a suitably defined space called shape space. (shrink)

We asked college students to make judgments about realistic moral situations presented as dilemmas (which asked for an either/or decision) vs. problems (which did not ask for such a decision) as well as when the situation explicitly included affectively salient language vs. non-affectively salient language. We report two main findings. The first is that there are four different types of cognitive strategy that subjects use in their responses: simple reasoning, intuitive judging, cautious reasoning, and empathic reasoning. We give operational definitions (...) of these types in terms of our observed data. In addition, the four types characterized strategies not only in the whole sample, but also in all of the subsamples in our study. The second finding is that the intuitive judging type comprised approximately 26% of our respondents, while about 74% of our respondents employed one of the three styles of reasoning named above. We think that these findings present an interesting challenge to models of moral cognition which predict that there is either a single, or a single most common, strategy – especially a strategy of relying upon one’s intuitions – that people use to think about moral situations. (shrink)

Text se zabývá Latourovým pojetím překladu. Poukazuje na některé epistemologické problémy, které vyplývají ze zohledňování překladu jako předmětu zájmu. Tyto problémy lze redukovat na otázku, zda se na výsledné podobě překladu podílí jen poznávající subjekt, nebo také studovaná skutečnost. Podle způsobu řešení této otázky lze rozlišit mezi lingvistickým a nelingvistickým přístupem. Latourovu snahu o systematičtější vymezení překladu lze chápat jako odklon od lingvistické tradice ve prospěch nelingvistických forem podílejících se na vymezení programu epistemologického obratu. V textu jsou v tomto směru (...) diskutovány především problémy redukcionismu, asymetrie, zobecněné symetrie, aktérství a role badatele ve výzkumném procesu. V Latourově perspektivě tento proces není záležitostí fakticity, nýbrž ontologické politiky, v níž dochází k vyjednávání o tom, co činí svět reálným. (shrink)

In reading Barbara Koslowski's "Theory and Evidence: The Development of Scientific Reasoning", one may be convinced that the ancient debate between classical rationalists and empiricists is alive. And like most people who carefully investigate the ability of either rationalism or empiricism truly to account for all of our ability to know, Koslowski arrives at the position of saying that knowledge (in this case scientific knowledge) is a product of both: "neither theory nor data alone is sufficient to achieve scientific success; (...) each must be evaluated in the context of, and constrained by, the other". The problem, according to Koslowski, for those who insist upon empiricism as being the only type of understanding which counts as science, is that we then exclude much of the productive thought in children empiricism champions itself as being theory-independent. The theory-independent notion of science uses covariation as its exclusive criterion for scientific reasoning. "In short, the empiricist aim of rationally reconstructing scientific inquiry in terms of theory-independent principles went along with an (all but exclusive) emphasis on the role of Humean indices. And this, in turn, brought with it a corresponding emphasis on hypothesis testing rather than hypothesis discovery and revision". Consequently, according to Koslowski, if we are willing to expand our notion of scientific reasoning to go beyond testing for covariation, then we will find that many more children and adults can be seen to reason in a manner which would be called "scientific". (shrink)

Článek se snaží přiblížit přístup Josepha Priestleyho ke zkoumání lidské mysli. Postupně jsou ukázány dva kroky, ve kterých Priestley mění svůj pohled na hmotu a ducha a dochází k materialismu. V prvním kroku redefinuje pojem hmoty a přisuzuje hmotě zcela nové vlastnosti – síly přitahování a odpuzování. V druhém kroku pomocí těchto nových vlastností vysvětluje schopnost vnímání a myšlení. V těchto krocích navíc využívá poznatky tehdejší přírodní filosofie, zejména mechaniky. Člověk a jeho mysl jsou podle Priestleyho součástí přírody. To znamená, (...) že člověk a lidská mysl jsou určitým mechanismem, který pracuje podle přírodních zákonů a lze jej pomocí těchto zákonů také vysvětlit. (shrink)

Nedávné vědecké poznatky týkající se lidského vnímání a lidského konání naznačují, že nejenom není konání bez vnímání, ale že není ani vnímání bez konání. Zcela se mění pohled na to, jak lidé vnímají ; a objevují se dokonce i extrémní názory, že vnímání a konání jsou vlastně jednou a toutéž věcí. Podobně se v důsledku zkoumání motivačních struktur stojících v základu tvorby teorií rozmývá ostrou hranici mezi teorií a praxí. Zdá se mi, že tohle všechno je poněkud překvapivá voda na (...) mlýn filosofického pragmatismu. (shrink)