This paper deals with higher-order vagueness in Williamson's 'logic of clarity'. Its aim is to prove that for 'fixed margin models' (W,d,α ,[ ]) the notion of higher-order vagueness collapses to second-order vagueness. First, it is shown that fixed margin models can be reformulated in terms of similarity structures (W,~). The relation ~ is assumed to be reflexive and symmetric, but not necessarily transitive. Then, it is shown that the structures (W,~) come along with naturally defined maps h and s (...) that define a Galois connection on the power set PW of W. These maps can be used to define two distinct boundary operators bd and BD on W. The main theorem of the paper states that higher-order vagueness with respect to bd collapses to second-order vagueness. This does not hold for BD, the iterations of which behave in quite an erratic way. In contrast, the operator bd defines a variety of tolerance principles that do not fall prey to the sorites paradox and, moreover, do not always satisfy the principles of positive and negative introspection. (shrink)

Edmund Husserl obdržel v roce 1927 nabídku od Jamese Louise Garvina, britského editora Encyclopædia Britannica, ať napíše pro novou, tehdy čtrnáctou edici článek „Fenomenologie“. Garvin stanovil rozsah článku na 4000 slov a termín vydání na září roku 1929. Husserl pracoval na článku v časovém rozmezí mezi zářím a prosincem roku 1927, během kterého vyhotovil celkem čtyři verze. Husserl požádal o spolupráci na prvních třech verzích svého žáka Martina Heideggera, který toho času zastával profesorský stolec na univerzitě v Marburku. Heidegger strávil (...) v říjnu 1927 u Husserla několik dní, během kterých intenzivně pracovali na řečeném článku. Nicméně jejich spolupráce vedla ke vzájemnému profesnímu odcizení, protože práce na formulování článku dala vytanout nepřekonatelným obsahovým diferencím mezi oběma filosofy. Na základě Heideggerových nepřijatelných návrhů a připomínek Husserl nakonec sepsal finální, čtvrtou verzi článku již sám. Tuto poslední verzi čítající 7000 slov pak Husserl předal oxfordskému učenci Christopheru V. Salmonovi, který ji měl zkrátit a přeložit do angličtiny. Salmon sice v únoru roku 1928 opravdu dodal do redakce EB text čítající 3844 slov bez bibliografie, ovšem nejednalo se vpravdě o překlad, nýbrž dost svévolnou parafrázi. Tato podoba Husserlova článku se pak objevovala ve čtrnácté edici EB, jež se vydávala až do roku 1974, jen do roku 1956, kdy byla nahrazena článkem napsaným Johnem N. Findlayem. Původní podoba Husserlova článku byla poprvé zveřejněna až roku 1962 v rámci jeho sebraných spisů známých pod označením Husserliana, podle jejichž IX. svazku jsme vyhotovili předložený překlad z německého jazyka. Podle této edice rovněž uvádíme paginaci, která je uvedena v hranatých závorkách, přičemž stránkový přechod indikuje v textu umístěná značka |.U příležitosti 80. výročí Husserlova skonu, který připadl na rok 2018, bylo naším záměrem připomenout přínos a odkaz tohoto našeho krajana tím, že napravíme absenci překladu jeho patrně nejvíce instruktivního, přehledného a programového textu, který byť ve zkomolené podobě anglického „překladu“, po dlouhou dobu seznamoval učenou veřejnost s tím, co je to fenomenologie. (shrink)

Ovaj rad se bavi metodološkim aspektima obnovljenih pravno-filozofskih nastojanja da se preispita pojam međunarodnog prava. Posle kratkog osvrta na istoriju pravne filozofije i ključne tačke Hartovog i Kelzenovog pozitivističkog stanovišta, u radu se dalje ispituje na koji način se savremene pravne teorije, kako u pozitivističkoj, tako i u ne-pozitivističkoj tradiciji, bave međunarodnim pravom. Poslednji deo rada predstavlja pokušaj da se skiciraju određene smernice za novi početak u filozofskoj obradi međunarodnog prava. Prvo, istorija rasprava u ovoj oblasti svedoči o tome da (...) su metodološki pravni teoretičari u pravu kada tvrde da nam utvrđivanje odgovarajućeg metoda pomaže u odgovoru na pitanje šta je pravo. Drugo, imajući na umu stalno promenjivu prirodu međunarodnog prava, odgovarajući metodološki pristup zahteva „evolucionarnu epistemologiju“ (D’Amato), koja teško da se može nazvati obeležjem analitičke jurisprudencije. Najzad, takva epistemologija je na kompleksan način povezana sa našim istraživanjem šta međunarodna pravda ili, bar, šta međunarodna „unutrašnja moralnost“ zahteva. (shrink)

Dezinformacije, propagandni sadržaji, teorije zavere, pseudo-naučna tumačenja i slični obmanjujući narativi do kojih dolazimo putem svojih internet pretraživača predstavljaju ozbiljnu pretnju sticanju istinitih verovanja i očuvanju demokratskih vrednosti. Imajući to u vidu, njihova široka prisutnost u našim internet pretragama postavlja relevantna pitanja, uključujući ona koja su predmet istraživanja ovog rada: (a) kako i do koje mere se može razumeti epistemičko okruženje koje podržava njihovo širenje; (b) kome pripisati odgovornost za njihovo usvajanje i distribuciju; i (c) koje mere i strategije mogu (...) biti preduzete kako bi se njihov uticaj na javno mnjenje ublažio u zadovoljavajućoj meri? U nameri da donekle odgovorimo na ova tri usko povezana pitanja, bavićemo se socijalno-saznajnim karakteristikama Gugl pretraživača, načinima na koji on utiče na kvalitet naših epistemičkih praksi i strategijama za poboljšanje korisnikovog saznajnog položaja. Posebna pažnja biće posvećena pitanju podele odgovornosti između internet pretraživača (pružaoca usluge pretraživanja) i korisnika interneta (saznajnog subjekta). Unutar stanovišta koje mi zastupamo, teret odgovornosti se ravnomerno raspoređuje na korisnika i pretraživača. (shrink)

Suhrawardi created a revolution in the field of Iranian and Islamic thought by compiling the Illuminated Philosophy. The philosophy of Suhrawardi, which includes the collection of works and philosophical and mystical thoughts of Suhrawardi, is well presented in his book Hikma al-Ishraq. Unlike Farabi, Suhrawardi did not write an independent work about Utopia, but he spoke about the ideal ruler and the right to rule. Moreover, in his allegorical works, more than anything else, he pointed out moral points that can (...) lead the people of a society to salvation. Suhrawardi's philosophy is based on the originality of light, which shows that he had an opinion on the philosophers of Ancient Iran. In addition, Suhrawardi has repeatedly referred to Khosrvanion and Ancient Persian Scholars such as Zoroaster and Key Khosro and, for example, considered Key Khosro's government to be a desirable government in terms of politics and government. Another pillar of Suhrawardi's thought is the Quran and Islamic traditions, and therefore, his opinion about the government and ruler is consistent with Islamic teachings. In addition, he considered himself indebted to the divine philosophers of Greece such as Pythagoras and Plato and other divine scholars of the world such as Hermes, and he also took many of the opinions of his predecessor philosophers such as Farabi and Avicenna; Therefore, it can be assumed that he agrees with Farabi in many respects about utopia and its governing characteristics and conditions. (shrink)

Suhrawardi is among the philosophers who, compared to other philosophers, developed his intellectual system in an innovative manner. Suhrawardi’s illuminative intellectual system is the result of his thoughts in philosophy and mysticism, and the ultimate of his illuminative school is to achieve the station of mystic perception and theosophy using intuition and reasoning. The pure soul is an important pillar in the wayfarer’s intuition; and since the soul has descended from the world of the dominant lights to the world of (...) nature, it may have diseases just like the body. In his treatises, the Master of Illumination opened a new door in philosophy by discussing the disease of the soul, and sought to provide a mystical and ethical solution for the treatment of the human’s rational soul through his illuminative way of thinking. Suhrawardi’s method for treating the diseases of the soul is expressed as an allegory because it is considered as a part of his mystical materials; and it is regarded as a moral matter because it is a prescription for all wayfarers. By recognizing the symbols in Suhrawardi’s allegorical treatises, we can identify his moral way of treating the diseases of the soul. (shrink)