Cieľom state je navrhnúť systematickú a vyčerpávajúcu klasifikáciu definícií. Táto klasifikácia vychádza z typológie, ktorú vypracoval Richard Robinson vo svojej knihe o definíciách, no v rôznych aspektoch ju ďalej dopracováva. Nová klasifikácia je založená na dvoch kritériách, a to kritériu predmetnosti a kritériu ilokučnej sily. Podľa kritéria predmetnosti možno definovať výrazy, pojmy, resp. objekty ; podľa kritéria ilokučnej sily možno zase rozlíšiť definície, ktoré opisujú existujúci systém, a definície, ktoré transformujú daný systém na nový systém. Napokon sa podľa týchto dvoch (...) kritérií vyhodnocujú niektoré známe druhy definícií. (shrink)

Celem artykułu jest analiza i dyskusja definicji opresji społecznej zaproponowanej przez Ann E. Cudd. Na początku zostaną krótko scharakteryzowane wybrane sposoby rozumienia tego zjawiska w filozofii współczesnej. Następnie przedmiotem zainteresowania będą kluczowe elementy definicji opresji przedstawionej przez amerykańską autorkę. W dalszej kolejności scharakteryzowany zostanie społeczny i normatywny wymiar opresji oraz materialne i psychologiczne siły opresji. Do tych ostatnich zaliczają się takie czynniki jak przemoc i wiarygodna groźba przemocy, nierówności ekonomiczne, racjonalne wybory ofiar opresji, bezpośrednie psychologiczne szkody opresji oraz pośrednie siły (...) opresji psychologicznej, na przykład fałszywa świadomość czy zniekształcone pragnienia. Następnie zarysowane zostaną także najważniejsze interakcje między poszczególnymi rodzajami sił opresji. Na koniec wskazane zostaną zalety i ograniczenia omawianego ujęcia opresji. (shrink)

The present narrative review seeks to unravel where we are now, and where we need to go to delineate the active ingredients in psychotherapy delivered by conversational agents (e.g., chatbots). While psychotherapy delivered by conversational agents has shown promising effectiveness for depression, anxiety, and psychological distress across several randomized controlled trials, little emphasis has been placed on the therapeutic processes in these interventions. The theoretical framework of this narrative review is grounded in prominent perspectives on the active ingredients in psychotherapy. (...) Based on search terms derived from various theoretical perspectives, we conducted a systematic literature search of four scientific databases and identified 17 studies. Across the selected studies, three themes emerged: relationship variables, emotional venting, and cognitive factors. While methodological issues compromise the epistemic value of this evidence base, core questions also remain to be answered. Such questions include, but are not limited to, whether humans can form affectionate bonds to inanimate beings and whether these kind of mental health treatments should be understood as psychotherapy or something else. Researchers should therefore be cautious when applying theories of psychotherapy in the realm of conversational agents. We conclude the paper by introducing recommendations for future research, which we hope will help instigate methodologically sound studies in this field. (shrink)

Large Language Models (LLMs) like ChatGPT were trained on human conversation, but in the future they will also train us. As chatbots speak from our smartphones and customer service helplines, they will become a part of everyday life and a growing share of all the conversations we ever have. It’s hard to doubt this will have some effect on us. Here I explore a specific concern about the impact of artificial conversation on our capacity to deliberate and hold ourselves accountable (...) to reason – that is, to be autonomous, in Kant’s sense of the term. I develop ideas from psychologist Jean Piaget to show how chatbots are autonomy traps: their deference to our commands tempts us into venting authoritarian whims, ultimately weakening our own self-control. I argue that the Kantian tradition, including Piaget and sociologist Emile Durkheim, offers powerful conceptual resources for resisting this slide. But it will require us to do something that may seem bizarre: we will need to treat mindless chatbots as if they are autonomous persons too. (shrink)

This article frames Trump's politics through a genealogy of propaganda, going back to P.T. Barnum in the 19th century and moving through the crowd psychologist Gustave Le Bon and the public relations counsel Edward Bernays in the 20th. This genealogy shows how propaganda was developed as a tool by eager professionals who would hire themselves to the elite to control the masses. Trump’s propaganda presents a break in that he has not only removed professionals from control over his propaganda, he (...) has mobilized it as a force against them. His lower and middle class supporters may not materially gain from Trump’s politics, but they get to vent their ressentiment on the professional class and see them too become the targets of propagandistic control. Ultimately, the conflict between working class whites, those without college degrees, and professionals earns little for its participants and occludes the role that elites play in class dynamics in the United States. This article adds substance and context to the claims that Trump’s appeal is anti-professional while showing that the claims that his supporters are ‘voting against their interests’ does not reflect the real psychological benefits many Trumpists get from supporting him. (shrink)

Kniha se zabývá problematikou připisování myšlení jiným entitám, a to pomocí imitační hry navržené v roce 1950 britským filozofem Alanem Turingem. Jeho kritérium, známé v dějinách filozofie jako Turingův test, je podrobeno detailní analýze. Kniha popisuje nejen původní námitky samotného Turinga, ale především pozdější diskuse v druhé polovině 20. století. Největší pozornost je věnována těmto kritikám: Lucasova matematická námitka využívající Gödelovu větu o neúplnosti, Searlův argument čínského pokoje konstatující nedostatečnost syntaxe pro sémantiku, Blockův návrh na použití brutální síly pro řešení (...) imitační hry, Frenchova teorie subkognitivních informací a Michieho skepticismus ohledně možnosti umělého vědomí. Závěr knihy zachycuje současný stav recepce Turingova testu a představuje pokusy o jeho praktickou realizaci, například v každoroční soutěži o Loebnerovu cenu. Autor knihy zastává názor, že ani po více než šedesáti letech od uveřejnění Turingova paradigmatického eseje stále neexistují žádné vážné důvody pro zamítnutí jeho tvrzení. Tradiční komputační funkcionalismus možná není ideální teorií vysvětlující činnost myslí a jako slibnější se může jevit vývoj v neurálních vědách, ale Turingův test je přesto užitečným a snad i jediným nástrojem pro detekci inteligence u lidmi vytvořených strojů. (shrink)

Disertační práce se zabývá problematikou připisování myšlení jiným entitám, a to pomocí imitační hry navržené v roce 1950 britským filosofem Alanem Turingem. Jeho kritérium, známé v dějinách filosofie jako Turingův test, je podrobeno detailní analýze. Práce popisuje nejen původní námitky samotného Turinga, ale především pozdější diskuse v druhé polovině 20. století. Největší pozornost je věnována těmto kritikám: Lucasova matematická námitka využívající Gödelovu větu o neúplnosti, Searlův argument čínského pokoje konstatující nedostatečnost syntaxe pro sémantiku, Blockův návrh na použití brutální síly pro (...) řešení imitační hry, Frenchova teorie subkognitivních informací a Michieho skepticismus ohledně možnosti umělého vědomí. Závěr práce zachycuje současný stav recepce Turingova testu a představuje pokusy o jeho praktickou realizaci, například v každoroční soutěži o Loebnerovu cenu. Autor práce zastává názor, že ani po více než šedesáti letech od uveřejnění Turingova paradigmatického eseje stále neexistují žádné vážné důvody pro zamítnutí jeho tvrzení. Tradiční komputační funkcionalismus možná není ideální teorií vysvětlující činnost myslí a jako slibnější se může jevit vývoj v neurálních vědách, ale Turingův test je přesto užitečným a snad i jediným nástrojem pro detekci inteligence u lidmi vytvořených strojů. (shrink)

Článek se snaží přiblížit přístup Josepha Priestleyho ke zkoumání lidské mysli. Postupně jsou ukázány dva kroky, ve kterých Priestley mění svůj pohled na hmotu a ducha a dochází k materialismu. V prvním kroku redefinuje pojem hmoty a přisuzuje hmotě zcela nové vlastnosti – síly přitahování a odpuzování. V druhém kroku pomocí těchto nových vlastností vysvětluje schopnost vnímání a myšlení. V těchto krocích navíc využívá poznatky tehdejší přírodní filosofie, zejména mechaniky. Člověk a jeho mysl jsou podle Priestleyho součástí přírody. To znamená, (...) že člověk a lidská mysl jsou určitým mechanismem, který pracuje podle přírodních zákonů a lze jej pomocí těchto zákonů také vysvětlit. (shrink)

In this paper, I address some puzzles about Frege’s conception of how we “grasp” thoughts. I focus on an enigmatic passage that appears near the end of Frege’s great essay “The Thought.” In this passage Frege refers to a “non-sensible something” without which “everyone would remain shut up in his inner world.” I consider and criticize Wolfgang Malzkorn’s interpretation of the passage. According to Malzkorn, Frege’s view is that ideas [Vorstellungen] are the means by which we grasp thoughts. My counter-proposal (...) is that language enables us to grasp thoughts (ideas are merely their baggage or “trappings,” as Frege puts it). One significant consequence of my interpretation is that it helps challenge the standard reading of Frege according to which he is a metaphysical platonist about thoughts. My interpretation thus provides support for the deflationary, anti-ontological reading spelled out by readers like Thomas Ricketts and Wolfgang Carl. As Ricketts puts it, Frege’s distinction between the objective and the subjective, rather than being an ontological doctrine, “lodges in the contrast between asserting something and giving vent to a feeling.”. (shrink)

L’Amérique et le monde sont en train de s’effondrer à cause d’une croissance démographique excessive, la plupart pour le siècle dernier et maintenant tout cela en raison de la 3e population mondiale. La consommation de ressources et l’ajout d’un ou deux milliards de dollars de plus vers 2100 vont effondrer la civilisation industrielle et provoquer la famine, la maladie, la violence et la guerre à une échelle stupéfiante. Des milliards vont mourir et la guerre nucléaire est presque certaine. En Amérique, (...) cela est considérablement accéléré par l’immigration massive et la reproduction des immigrants, combinée avec des abus rendus possibles par la démocratie. La nature humaine dépravée transforme inexorablement le rêve de démocratie et de diversité en cauchemar de la criminalité et de la pauvreté. La cause profonde de l’effondrement est l’incapacité de notre psychologie innée à s’adapter au monde moderne, ce qui conduit les gens à traiter des personnes sans lien de parenté comme s’ils avaient des intérêts communs. Ceci, plus l’ignorance de la biologie de base et de la psychologie, conduit aux illusions d’ingénierie sociale des personnes partiellement instruites qui contrôlent les sociétés démocratiques. Peu de gens comprennent que si vous aidez une personne, vous faites du mal à quelqu’un d’autre, il n’y a pas de déjeuner gratuit et chaque article que quelqu’un consomme détruit la terre au-delà de la réparation. Par conséquent, les politiques sociales partout sont insoutenables et une à une toutes les sociétés sans contrôle strict sur l’égoïsme s’effondreront dans l’anarchie ou la dictature. Sans changements dramatiques et immédiats, il n’y a aucun espoir pour empêcher l’effondrement de l’Amérique, ou tout autre pays qui suit un système démocratique. D’où mon essai "Suicide by Democracy". Il est également maintenant clair que les sept sociopathes qui gouvernent la Chine gagnent la guerre mondiale 3, et donc mon essai final sur eux. La seule plus grande menace est l’intelligence artificielle que je commente brièvement. La clé de tout ce qui nous concerne est la biologie, et c’est l’oubli qui conduit des millions de personnes instruites intelligentes comme Obama, Chomsky, Clinton, le Parti démocrate et le pape à épouser des idéaux utopiques suicidaires suicidaires qui mènent inexorablement directement à l’enfer sur Terre. Comme W l’a fait remarquer, c’est ce qui est toujours sous nos yeux qui est le plus difficile à voir. Nous vivons dans le monde du système linguistique délibératif conscient 2, mais c’est inconscient, système réflexif automatique 1 qui règne. C’est la source de la cécité universelle décrite par L’illusion phénoménologique (TPI) de Searle, Blank Slate de Pinker et Tooby et le modèle standard de science sociale de Cosmides. Le premier groupe d’articles tente de donner un aperçu de la façon dont nous nous comportons qui est raisonnablement exempt d’illusions théoriques. Dans les trois groupes suivants, je commente trois des principales illusions empêchant un monde durable : la technologie, la religion et la politique (groupes coopératifs). Les gens croient que la société peut être sauvée par eux, donc je fournis quelques suggestions dans le reste du livre quant à pourquoi cela est peu probable par le biais de courts articles et des critiques de livres récents par des écrivains bien connus. Un autre section decrit l’illusion religieuse - qu’il ya un certain super pouvoir qui nous sauvera. La section suivante décrit les délires numériques, qui confondent les jeux linguistiques du système 2 avec les automatismes du système un, et ne peut donc pas distinguer les machines biologiques (c’est-à-dire les gens) d’autres types de machines (c.-à-d. les ordinateurs). D’autres illusions numériques sont que nous serons sauvés du mal pur (égoïsme) du système 1 par les ordinateurs /AI/robotique/nanotech/génie génétique créé par le système 2. Le directeur du no Free Lunch nous dit qu’il y aura des conséquences graves et peut-être fatales. La dernière section décrit The One Big Happy Family Delusion, c’est-à-dire que nous sommes sélectionnés pour la coopération avec tout le monde, et que les idéaux euphonieux de la démocratie, de la diversité et de l’égalité nous mèneront à l’utopie, si nous gérons les choses correctement (la possibilité de la politique). Encore une fois, le principe du non-déjeuner libre devrait nous avertir qu’il ne peut pas être vrai, et nous voyons à travers l’histoireet partout dans le monde contemporain, que sans contrôles stricts, l’égoïsme et la stupidité prennent le dessus et détruisent bientôt toute nation qui embrasse ces illusions. En outre, l’esprit singe écarte fortement l’avenir, et nous coopérons donc à la vente du patrimoine de notre descendant pour des conforts temporaires, exacerbant considérablement les problèmes. (shrink)