Larry Laudan v článku z roku 1983 označil problém demarkace, tj. rozlišení „vědy" a „pseudovědy", za filosofický pseudoproblém, kterým není třeba se zabývat, a slova „vědecké" a „pseudovědecké" za prázdné pojmy, které můžeme z našeho slovníku zcela vyškrtnout. V předkládané studii zpochybňuji toto Laudanovo stanovisko a předkládám argumenty ve prospěch tvrzení, že 1) rozlišení vědy a pseudovědy představuje důležitý a aktuální problém, kterým je třeba se zabývat, a že 2) možný způsob řešení tohoto problému nabízejí současná sociální studia vědy. Jejich (...) východiskem je pojetí vědy jako „formy života" a pojetí demarkačního kritéria jako proměnlivého souboru charakteristik, který sice nelze jednoznačně definovat, ale přesto jej lze zkoumat, a to prostřednictvím sociologické analýzy vědecké praxe. Mým záměrem je na příkladu několika vzorových studií představit specifika sociologického přístupu z hlediska jeho metodologie i povahy nabízených řešení a zhodnotit jeho možnosti i omezení pro filosofii vědy. (shrink)

V rámci filosofie věd panuje široká shoda na tom, že druhá polovina 20. století složila „labutí píseň" pozitivismu. Milton Friedman a Paul Samuelson, dva klíčoví autoři k metodologii ekonomie v daném časovém období, přitom tento vývoj ve filosofii vědy prý nikdy nereflektovali. Pozitivistická východiska - v prvé řadě v podobě redukcioni- stického přístupu - jsou tudíž stále přítomna ve vlivných teoretických konceptech rozvinutých ekonomy hlavního proudu. Značný počet autorů však v současnosti sdílí náhled, že tyto koncepty v nezanedbatelné míře přispěly (...) k vývoji, jenž ústil ve finanční krizi, vrcholící v letech 2008 a 2009. Předkládaný článek se proto táže, zda to byla právě krize - v níž mnozí spatřují empirické zamítnutí řady pozitivistických konceptů - která napsala „labutí píseň" pozitivismu v ekonomii hlavního proudu. (shrink)

Stať se snaží analyzovat myšlenky málo známého rukopisu Sigmunda Freuda z roku 1895, v němž usiloval o nalezení biologických základů lidské psychiky. Tato práce je pozoruhodná ze dvou důvodů. Jednak představuje úvahy, které se výrazně od- lišují od toho, co je pro Freuda v oblasti psychologie tak typické. Freud se zde, až na výjimky, nezabývá psychoanalýzou či studiemi o hysterii, nýbrž popisuje, co by mohlo být základem těchto psychologických jevů na neurofyziologické úrovni. Druhým pozoruhodným faktem je, že tento manuskript byl (...) pozapome- nut až do poloviny 20. století, kdy byl vytištěn pod názvem Projekt vědecké psychologie. A jak je známo, neurofyziologická studia lidské mysli spojená s analýzou kognitivních funkcí se v ri- gorózní podobě objevují až na počátku 60. let. Stať se proto pokouší ukázat základní principy Projektu a naznačit, v čem byl Freud inspirativním průkopníkem moderních neurofyziologických přístupů k lidské mysli. (shrink)

This article argues for a new way to interpret Dōgen's theory of time, reading the notion of uji as momentary existence, and shows that many notorious difficulties usually associated with the theory can be overcome with this approach, which is also more compatible with some fundamental assumptions of Buddhist philosophy (the non-durational existence of dharmas, the arbitrariness of linguistic designations and the concepts they point to, the absence of self-nature in beings, etc.). It is also shown how this reading leads (...) to an innovative treatment of the concept of selfhood, viewing the self as the active openness of an existent to the surrounding world, with which it is able to identify through a mutual relation with other existents within the existential moment. This argument is supported by an alternative translation in the "momentary mode" of those extracts of the fascicle that introduce or elaborate on Dōgen's key concepts. (shrink)