Dotyczy: przestrzeń, czas, ciało, kognitywistyka, fenomenologia.

My basic research question – well beyond the scope of this book – is what the relationships between cognitive processes and cultural structures and practices are. Here, I get closer to answering this question in the following five steps: (1) I present cognitive ecology as a research tradition in cognitive science, characteristic of the approaches to wide cognition, i.e., embodied, embedded, extended, ecological psychology, enactivism, etc. (2) I distinguish two dimensions of the distributed cognition approach: as a theoretical framework and (...) as a task model, focusing on the former. This distinction has so far eluded cognitive science theorists, and this approach has not been sufficiently analysed as a potential theory of cognitive science in general and the basis for its integration, being reduced to the dimension of the task model. (3) I discuss approaches in research on interactions in distributed cognitive systems, focusing more on the notion of external representations, and mostly on the notion of affordance. When assessing the potential of the latter, I look for consistency in what is crucial for understanding the interactions, between ecological psychology and design research. (4) I analyze the up to now underestimated potential of the distributed cognition approach in the dispute over the bounds of cognitive processes. (5) I identify and assess the analogies between the distributed cognition approach and the neo-mechanistic model of explanation that has become popular in cognitive science, and indicate possible benefits for the integration of the latter. As one can see, I am not trying to fully answer the question about the relationship between cognition and culture, but rather assess to what extent cognitive science in its current form is capable of. (shrink)

Význam Thomase Kuhna z hlediska jeho vlivu na další vývoj představ o povaze vědy a konkrétně na vznik tzv. sociologie vědeckého poznání bývá dnes běžně spojován s jeho Strukturou vědeckých revolucí, zatímco jeho starším historickým pracím je v tomto ohledu jen zřídkakdy věnována pozornost. Příspěvek analyzuje právě tyto práce a pokouší se charakterizovat základní metodologické rysy Kuhnova přístupu k dějinám vědy, který je v nich uplatňován. Prostřednictvím jejich porovnání s metodologickými východisky rané sociologie vědeckého poznání se snaží zjistit, nakolik lze (...) již Kuhnovy historické práce považovat za významné ze sociologické perspektivy. Jelikož tyto práce pocházejí z doby, kdy byla historiografie vědy pod výrazným vlivem Alexandra Koyrého, příspěvek zkoumá také metodologická východiska jeho prací, aby bylo možno zjistit, do jaké míry se Kuhnův přístup vymykal standardní poválečné historiogra) i vědy navazující na Koyrého tradici. (shrink)

The article discusses the nature and significance of metaphilosophical knowledge on the ground of Heidegger’s fundamental ontology. The purpose of the article is to show metaphilosophical knowledge as an essential and immanent factor of philosophical reflection. The above mentioned goal is achieved by presenting connection, occurring within the fundamental ontology, between this knowledge and theoretical philosophical reflection, both in its descriptive (defining being of philosophy) and normative (indicating how philosophical reflection should be carried out) dimension. The descriptive dimension of the (...) connection indicates a circular nature of the interactions between metaphilosophical and theoretical aspects of philosophy. The theoretical reflection on specific phenomena is, at the same time, a determination of being of the philosophy; whereas the metaphilosophical knowledge, arising from the theoretical reflection, determines character and direction of further considerations. Furthermore, the normative dimension implies that philosophical considerations should take into account this connection and deliberately practice it through systematic metaphilosophical reflection. As the source of the connection between metaphilosophical knowledge and theoretical reflection, the article indicates Heidegger’s concept of philosophy, according to which philosophy is a way of being of Dasein, consisting of ontological, conceptual interpretation of being of beings and reflecting the structures of Dasein’s existence and its pre-ontological understanding of being. -/- Keywords: fundamental ontology, metaphilosophy, philosophical reflection, grounding of philosophy, Dasein, understanding of being. (shrink)

Thomas Aquinas anthropology is related to the description of human nature, which was established at the beginning, before original sin, as well as taking into account all its effects, and the nature that was united with God. The distinction of two intellects adopted by Aristotle - a potential and active intellect - for Aquinas was helpful in showing the unique character of the knowledge that Adam and Christ had. Adam as the one who was appointed as teacher of people, had (...) perfect knowledge and did not have a potential intellect that would be an unwritten tablet. His potential intellect had the habits of knowledge, by which he had a perfect knowledge of everything that can be embraced in any field of cognition by the power of the first principles of knowledge. The perfection of Christ's knowledge was incomparably greater than knowledge of Adam and every other human being – it was result of unification with the Word, but not the mixing of two natures. Christ had knowledge which have blessed (saved), infused knowledge (resulting from union with the Word) and had experiential knowledge appropriate to age and time. Christ developed in knowledge and wisdom because he grew in human experience. (shrink)

Tématem studie je dosud neprobádaná oblast vnějších dějin vzniku sociologie vědeckého poznání. Jejím záměrem je analýza vnějších faktorů, které se podílely na vzniku této disciplíny, a to za účelem nalezení odpovědi na otázku, proč vznikla právě v sedmdesátých letech minulého století na Oddělení pro studium vědy při Edinburské univerzitě a právě v podobě tzv. silného programu sociologie vědění. Skrze postavu zakladatele edinburského Oddělení pro studium vědy C. H. Waddingtona se studie zaměřuje konkrétně na dvě epizody, a to na vznik politicky (...) angažovaného hnutí britských levicových vědců ve třicátých letech prosazujících myšlenku sociální funkce vědy a na politizaci tzv. problému dvou kultur v poválečné Velké Británii, která vedla ke změně britské vědní politiky a k reformám britského systému vzdělání. Závěrečná část studie pak věnuje pozornost individuálním zájmům těch členů edinburského Oddělení pro studium vědy, kteří stáli za bezprostředním vznikem silného programu. (shrink)

The indisputable success of experimental science caused a division in philosophy at the turn of the 21st century. A substantial part of philosophers was inspired by ground-breaking writings of W. V. O. Quine and they followed philosophical naturalism that considers hypothetical-deductive method the most effective or the only way to acquire justified true beliefs. Other philosophers are worried about the hegemony of empirical sciences and warn against excessive ambitions of scientific methodology. Scientism or scientific imperialism is a point of view, (...) according to which there are no boundaries of scientific knowledge. According to its supporters, science can describe and explain what is to be described and explained. In my paper I will introduce some common ways how to define and criticize scientism and scientific imperialism. The aim is to demonstrate that criticism of scientism and scientific imperialism is based on the incorrect understanding of what scientific methodology is, how scientific knowledge emerges from natural cognition and in which ways science differs from its alternatives. (shrink)

Thomas Kuhn ve svých pozdějších pracích ostře napadá tzv. silný program sociologie vědění a důsledně se vůči němu vymezuje. Tato skutečnost je zajímavá z toho důvodu, že představitelé silného programu se naopak ke Kuhnovi otevřeně hlásí a vydatně čerpají z jeho díla, neboť v něm spatřují řadu klíčových myšlenek, které implikují možnost sociologické analýzy vědeckého poznání. Cílem této studie je kriticky přezkoumat Kuhnovu kritiku silného programu a zhodnotit její oprávněnost. V první části je za tímto účelem nejprve rekonstruováno Kuhnovo pojetí (...) silného programu, jež je posléze porovnáno s pracemi jeho zakladatelů Davida Bloora a Barryho Barnese, v nichž je silný program teoreticky rozvíjen. V další části jsou Kuhnovy argumenty proti silnému programu konfrontovány s vybranou historickou studií, v níž je silný program aplikován v praxi. Třetí část pak obrací pozornost ke Kuhnovu vlastnímu pojetí vědy, které je v ní porovnáno se silným programem právě v těch aspektech, jež na něm Kuhn kritizuje. (shrink)

V dějinách filozofie se objevilo nespočetné množství snah překonat kognitivní nedostatečnost člověka. Většinový názor zněl, že zatímco vnější smyslové poznání podléhá nejrůznějším klamům, poznání vnitřní je mnohem jistější, či dokonce neomylné. Předpokládaná znalost sebe sama je ovšem iluzorní a stala se důvodem pro vznik mnoha chybných přístupů ke skutečnosti. Kniha se skládá ze tří částí. První kapitola se zabývá introspekcí, především jejím přijetím v dějinách filozofie a odmítnutím v psychologickém behaviorismu 20. století. Druhá kapitola pojednává o iluzornosti svobody rozhodování, která (...) je způsobena řadou nevědomých mechanismů, o jejichž fungování máme zatím jen dosti matnou představu. Ve třetí kapitole jsou domýšleny důsledky kauzálního determinismu pro etiku a právo, především ve smyslu odmítnutí koncepcí morální odpovědnosti a retributivní spravedlnosti. Autor se tak pokouší dokázat, že podstatná část názorů zdravého rozumu je chybná a měla by být nahrazena sadou nových, kompatibilních s dnešní vědou. (shrink)

Filozofie ve 20. století ztratila velkou část svých kompetencí a pro svou údajnou neužitečnost se stala terčem kritiky ze strany přírodních vědců. Vztah mezi filozofií a vědou lze řešit pomocí tří stanovisek, kterými jsou antiscientismus, konceptuální analýza a naturalismus. Obsahem článku je charakteristika jednotlivých přístupů a identifikace problémů, s nimiž se musí jejich zastánci potýkat. Autorovi se jako nejslibnější jeví Quinem inspirovaný naturalismus, podle něhož má veškeré poznání povahu syntetických aposteriorních výroků, a filozofie je proto kontinuální s přírodní vědou. Není (...) třeba obávat se zániku filozofie jako samostatné disciplíny, naturalismus může naopak přispět k dořešení mnohých filozofických problémů pomocí metodologie a poznatků přírodních věd. (shrink)

Studie poukazuje na tři základní slabiny současného českého diskurzu o kolapsech komplexních společností, jehož předním mluvčím se stal egyptolog Miroslav Bárta. Zaprvé nedošlo k vyrovnání s absencí vědeckého konsenzu ohledně determinantů historického vývoje a teorii, která by poskytla jednotící rámec pro zařazení a interpretaci konkrétních prediktorů kolapsu, byla věnována jen minimální pozornost. Zadruhé nebyla podána jasná odpověď na otázku, která společenská struktura je při studiu kolapsu vlastně předmětem zkoumání, přestože se volné přechody mezi rovinami kultur, států a civilizací nejeví z (...) analytického hlediska možné. Zatřetí se řada navržených prediktorů kolapsu ukazuje už při zběžném ohledání jako zásadně problematická. Studie dochází k závěru, že současný stav poznání problematiky kolapsů komplexních společností neospravedlňuje vyslovování žádných vědecky podložených predikcí, které by mohly být zdrojem pragmatické legitimizace pro společenské a humanitní vědy. (shrink)

Celem artykułu jest porównanie koncepcji poznania Ernsta Cassirera i Nelsona Goodmana, których łączy odrzucenie idei poznania jako odbicia rzeczywistości i przyjęcie koncepcji przekształcania. Owo przekształcanie nie jest całkowitym przeciwieństwem odbicia, lecz jego poszerzeniem w taki sposób, że poznanie oznacza zarówno twórcze wytwarzanie, jak i odtwórcze odbicie. Tym samym zniesiona zostaje tradycyjna epistemologiczna dychotomia: konstruowanie – odkrywanie. Wspólną dla obu filozofów przesłankę stanowi odrzucenie prymatu faktów i danych zmysłowych, a konsekwencją poszerzonej koncepcji poznania jest zaś dla nich irrealistyczna koncepcja reprezentacji (...) symbolicznej. W artykule omówiono najważniejsze podobieństwa i różnice w poglądach tych dwóch myślicieli. (shrink)

Cílem této studie je představit základní rámec filozofického díla anglického volnomyšlenkáře Anthonyho Collinse (1676–1729) v kontextu britského osvícenského myšlení konce 17. a první poloviny 18. století. Prostřednictvím analýzy jednotlivých spisů je vyloženo Collinsovo chápání rozumu jako nástroje nepostradatelného nejen v oblasti poznání profánního, ale také divinálního. Studie dále sleduje Collinsovu obhajobu naprosté volnosti myšlení i formy jeho vyjádření. Významný prostor je věnován rovněž autorově filozofii náboženství. Studie dokládá, že Collins nebyl izolovaným myslitelem, ale že ve svém díle těžil jak z (...) předcházející (Spinoza, Herbert z Cherbury a především John Locke), tak i současné filozofické diskuze (zejména John Toland). (shrink)

Istnieje spór w obrębie filozofii sięgający już starożytności i polemiki Platona z Sofistami, dotyczący ugruntowania metafizyki jako dziedziny autonomicznej, która byłaby zdolna do badania swoistych elementów rzeczywistości, przysługujących tylko i wyłącznie metafizyce. We wstępnych rozważaniach przedstawiamy sposób, w jaki ten spór można rozumieć oraz jak można go rozwiązać. Tezą metafilozoficzną naszych analiz będzie stwierdzenie, że w celu ugruntowania metafizyki musimy wskazać na swoiste doświadczenie, które mogłoby zapewnić bezpośredni dostęp poznawczy do abstrakcyjnego przedmiotu metafizyki. W niniejszych badaniach, rolę tego doświadczenia będzie (...) pełnić intuicja, którą utożsamiamy z poznaniem apriorycznym – ujmowanym jednak nie jako poznanie pojęciowe bądź dedukcyjne – lecz jako poznanie naoczne, które (używając języka fenomenologii) źródłowo (materialnie) prezentuje nam swoistą sferę przedmiotową. By lepiej zrozumieć zjawisko intuitywnego poznania do którego bardzo często filozofowie implicite się odnosili (rzadziej zaś wprost) zrekonstruujemy stanowisko E. Chudnoffa. W trakcie rekonstrukcji skupimy się na najistotniejszych cechach poznania intuitywnego, które będą kluczem zarówno do zrozumienia wielości tradycyjnych już odniesień i niejawnych odwoływań do intuicji, jak i sposobem poprzez który możliwe stanie się ustalenie warunków możliwości ugruntowania metafizyki jako dziedziny autonomicznego badania rzeczywistości. (shrink)

Kniha Grégoira Chamayou, Les corps vils: Expérimenter sur les êtres humains aux 18e et 19e siècles vykresluje výzkumné praktiky v lékařství v 18. a 19. století a na pozadí příběhů zacházení s těly trestanců, galejníků nebo prostitutek abstrahuje kategorii „nešlechetného těla": tedy těla, vnímaného danými společenskými poměry jako nehodnotného. Autor knihy představuje pomocí této kategorie postulát kritické analýzy výzkumných praktik, jejichž povaha jde ruku v ruce s vývojem historicko-společenských konvencí. Tato recenzní stať představuje vývoj debaty v aktuálních pracích anglofonní STS, (...) lékařské sociologie a sociologie vědeckého poznání. Reflexi zužuje na subjekty a produkty lékařského výzkumu, pomocí nichž vykresluje koncept „argumentační koprodukce". Argumentační koprodukce upozorňuje na provázanost vědy a společnosti a zároveň zesíleně vnímá vnitřní dynamiku tohoto vztahu. (shrink)

Na základě analýzy otázky, jak se učíme ze zkušenosti představuje studie problém indukce nejprve tak, jak byl formulován Humem skrze jeho příčinu v nezdůvodnitelnosti principu uniformity přírody. Následně ukazuje Popperovo řešení problému spočívající v naprostém odmítnutí induktivního usuzování. Popperův přístup je podroben srovnání s reliabilistickou pozicí Davida Papineau - stanoviskem, že poznání je pravdivým přesvědčením generovaným spolehlivou metodou. Hlavním cílem textu je znovuotevření diskuze nad tématem neplatnosti indukce a možná redukce námitek vůči její logické neplatnosti na základě nahlédnutí reliabilistického stanoviska. (...) Vedlejším záměrem je pak ilustrovat možné styčné body mezi kritickým racionalismem s jeho důrazem na delegitimizaci vědění a reliabilistickým kritériem spolehlivosti. (shrink)

Kuhn byl stoupencem tzv. „relativizovaného apriori". Apriori se nevyznačuje apodiktičností; zachovává si však stále konstitutivní funkci pro předmět poznání. Poznávající subjekty musí znát významy „paradigmatických propozic" proto, aby měli zkušenost. Zkušenost se neredukuje na vnímání. S Fleckem řečeno, pro vidění je dívání se jen nutnou, nikoli však dostatečnou podmínkou; je nadto nutné i vědět. Paradigmatické propozice se tak stávají podmínkou veškerého poznání, které je jimi „nasyceno". Různým paradigmatům respektive teoriím proto odpovídají různé zkušenosti. Paradigmata však nejsou na zkušenosti zcela nezávislá. (...) „Paradigmatické propozice" mají zkušenostní původ. Jedná se, s Poincarém řečeno, o hypotézy, které byly povzneseny do statutu principů. Jinak řečeno, role „zkušenostního vstupu" v poznání je poněkud paradoxní: vstup motivuje tu část poznání, která je na něm nezávislá a která jej podmiňuje. (shrink)

Každodenná existencia človeka je významne ovplyvnená dôsledkami zvláštneho poznávacieho úsilia nazývaného veda. Veda je pojem, zahŕňajúci rôznorodé aktivity, orientované či už na predpoveď počasia, konštruovanie inteligentných zbraní, výrobu vakcíny proti AIDS, odhady ekonomického rastu, hľadanie života na Marse, odhaľovanie príčin agresivity, prípadne na štúdium podstaty ľudskej inteligencie. Je to hľadanie značne neusporiadané a nedôsledné, neraz bez stanovovania základných priorít. Značné plytvanie intelektovým potenciá- lom ľudstva vyplýva z faktu, že doposiaľ sa nepodarilo vybudovať systém, umožňujúci dlhodobo skladovať užitočné informácie využiteľné nielen (...) v teoretickom poznaní, ale aj v každodennom živote. (shrink)

Příspěvek zprostředkovává základní vhled do bitvy o absolutní, jak bývá často označována polemika mezi Josiahem Roycem a Williamem Jamesem. Toto intelektuální zápolení, do něhož významně zasahovali Charles S. Peirce nebo John Dewey, je jedním z důležitých faktorů ovlivňujících podobu názorů amerických pragmatiků. Příspěvek se soustřeďuje především na období mezi lety 1899 a 1902, kdy je bitva o absolutní nejvyostřenější a filosoficky nejplodnější. Představené závěry jsou důležité především ve vztahu k probíhající renesanci názorů pragmaticky smýšlejících autorů v současných kognitivních vědách či (...) filosofii vědy. (shrink)

Cieľom štúdie je vysvetliť motiváciu a podstatu filozofických koncepcií, podľa ktorých je tvrdenie normatívny fenomén. Začnem tým, že zmapujem kľúčové myšlienky k problematike tvrdenia, a lokalizujem typické normatívne prístupy. Potom rozoberiem, čo vlastne znamená povedať, že tvrdenie je normatívnym fenoménom špecifického druhu, a predložím špekulatívno-hypotetickú rekonštrukciu genézy tvrdiacej jazykovej hry - presnejšie, jej protoformy - ktorá by mala vyzdvihnúť jej charakteristické sociálno-normatívne aspekty. Na tomto základe postavím kritické porovnanie dvoch reprezentatívnych normatívnych prístupov k tvrdeniu: pragmatického inferencializmu Roberta Brandoma a Knowledge (...) Account of Assertion Timothyho Williamsona. Budem argumentovať, že Brandomov prístup adekvátnejšie vystihuje sociálnu povahu tvrdenia, esenciálnu pre túto rečovú hru. (shrink)