This essay argues for a transversal posthumanities-based pedagogy, rooted in an attentive ethico-onto-epistemology, by reading the schizoanalytical praxes of Deleuzoguattarian theory alongside the work of various feminist new materialist scholars.

The paper discusses a prominent one of Kratzer's (1986, 1991, 2012) arguments against material implication analyses of the denotation of (indicative) conditional sentences. This is the argument based on the sentence _Most of the time, if a man buys a horse, he pays cash for it_. It is shown that material implication makes a prediction that does conform to speakers' intuitions, contrary to Kratzer's claim. The paper also argues that Lewis's (1975) attack on material implication analyses of conditional sentences based (...) on examples where the conditional is embedded under the adverbials _sometimes_ and _never_ does not have much force given that the interpretation of such sentences is subject to inferential pragmatic operations in addition to the recovery of their denotation. (shrink)

Whether we are said to be living in the Anthropocene, the Capitalocene, or are witnessing the start of the Chthulucene, as feminist science studies scholar Donna J. Haraway (2016) would describe the current post-anthropocentric era, there is a demonstratable need for affective, entangled, transversal forms of thinking-doing today. Writing this editorial almost a year after the COVID-19 pandemic erupted, and that as inhabitants of Belgium and South Africa—countries with complex ongoing capitalist-colonial legacies, socio-political presents, and heavily but also differently hit (...) by said pandemic—we more than ever feel that these are times of entwined crisis, chaos, and hardship, overflowing with cravings for pedagogical-philosophical responses that are affirmative, productive, and future-oriented. Reactions that are moreover part theory, part praxis, counter the nihilistic, and are future-focused while still grounded in the present, as to not defer responsibilities to future times (see Geerts & Carstens, 2019). (shrink)

The paper defends a variant of the material implication approach to the meaning of conditional sentences against some arguments that are considered to be widely subscribed to and/or important in the philosophical, psychological and linguistic literature. These arguments are shown to be wrong, debatable, or to miss their aim if the truth conditions defining material implication are viewed as determining nothing but the denotation of conditional sentences and if the function of conditional sentences in deduction (logic) is focused on rather (...) than in inferencing (reasoning). It is shown that some ‘paradoxes of material implication’ are due to inconsistent premises of deductions introduced by semantic relations between clauses constituting the premises, a fact which does not invalidate the approach. Other ‘paradoxes’ are shown to arise because they are based on uninformative deductions, violating a basic pragmatic principle. In addition, the paper introduces the distinction between the set of possible states of a mental model of the actual world and of alternative worlds. It is argued that material implication determines the denotation of an indicative conditional as a subset of the former set and the denotation of a subjunctive conditional as a subset of the latter set, thus unifying these two types of conditionals. (shrink)

Background: Adequate immunity to COVID-19 apparently cannot be attained in Germany by voluntary vaccination alone, and therefore the introduction of mandatory COVID-19 vaccination is still under consideration. We present findings on the potential acceptance of such a requirement by the German population, and we report on the reasons given for accepting or rejecting it and how these reasons vary according to population subgroup. -/- Methods: We used representative data from the Socio-Economic Panel for the period January to December 2021. We (...) linked the respondents’ answers concerning mandatory COVID-19 vaccination to information about their sociodemographic characteristics, state of health, political attitudes, and degree of confidence in the judicial and political systems. We analyzed these data using univariate, bivariate, and multivariate statistical methods. -/- Results: Just over half of the respondents (50.44% [49.08%; 51.79%]) favored mandatory COVID-19 vaccination. Among the supporters, the reason most frequently given (95.22% [94.45; 96.00]) was that, without such a requirement, not enough people would be vaccinated. Among the opponents of mandatory COVID-19 vaccination (49.56% [48.21%; 50.92%]), by far the most common reason given for opposing it was a desire to uphold individual freedom (91.36% [90.31%; 92.40%]). Persons supporting mandatory COVID-19 vaccination, on average, older than those who opposed it; they less commonly had an education beyond secondary school, were less healthy, tended to have no children, had centrist political views, and expressed more confidence in the political system. The largest difference between the two groups was that about 90% of supporters of mandatory COVID-19 vaccination were themselves vaccinated, compared to only about 62% of opponents. -/- Conclusion: The lack of consensus on this issue among politicians and physicians in Germany is reflected in a similar lack of consensus in the German population as a whole. A discussion of the appropriate understanding of individual freedom would be the most promising way to widen the acceptance of mandatory COVID-19 vaccination. A commonly expressed conception of freedom that permits the deliberate endangerment of other people’s health seems morally questionable. -/- DOI: 10.3238/arztebl.m2022.0174. (shrink)

Anmeldelse af Ole Thyssens 'Det filosofiske blik' og 'Blikskift'.

Several vaccines against COVID-19 have now been developed and are already being rolled out around the world. The decision whether or not to get vaccinated has so far been left to the individual citizens. However, there are good reasons, both in theory as well as in practice, to believe that the willingness to get vaccinated might not be sufficiently high to achieve herd immunity. A policy of mandatory vaccination could ensure high levels of vaccination coverage, but its legitimacy is doubtful. (...) We investigate the willingness to get vaccinated and the reasons for an acceptance (or rejection) of a policy of mandatory vaccination against COVID-19 in June and July 2020 in Germany based on a representative real time survey, a random sub-sample (SOEP-CoV) of the German Socio-Economic Panel (SOEP). Our results show that about 70 percent of adults in Germany would voluntarily get vaccinated against the coronavirus if a vaccine without side effects was available. About half of residents of Germany are in favor, and half against, a policy of mandatory vaccination. The approval rate for mandatory vaccination is significantly higher among those who would get vaccinated voluntarily (around 60 percent) than among those who would not get vaccinated voluntarily (27 percent). The individual willingness to get vaccinated and acceptance of a policy of mandatory vaccination correlates systematically with socio-demographic and psychological characteristics of the respondents. We conclude that as far as people’s declared intentions are concerned, herd immunity could be reached without a policy of mandatory vaccination, but that such a policy might be found acceptable too, were it to become necessary. (shrink)

Throughout the biological and biomedical sciences there is a growing need for, prescriptive ‘minimum information’ (MI) checklists specifying the key information to include when reporting experimental results are beginning to find favor with experimentalists, analysts, publishers and funders alike. Such checklists aim to ensure that methods, data, analyses and results are described to a level sufficient to support the unambiguous interpretation, sophisticated search, reanalysis and experimental corroboration and reuse of data sets, facilitating the extraction of maximum value from data sets (...) them. However, such ‘minimum information’ MI checklists are usually developed independently by groups working within representatives of particular biologically- or technologically-delineated domains. Consequently, an overview of the full range of checklists can be difficult to establish without intensive searching, and even tracking thetheir individual evolution of single checklists may be a non-trivial exercise. Checklists are also inevitably partially redundant when measured one against another, and where they overlap is far from straightforward. Furthermore, conflicts in scope and arbitrary decisions on wording and sub-structuring make integration difficult. This presents inhibit their use in combination. Overall, these issues present significant difficulties for the users of checklists, especially those in areas such as systems biology, who routinely combine information from multiple biological domains and technology platforms. To address all of the above, we present MIBBI (Minimum Information for Biological and Biomedical Investigations); a web-based communal resource for such checklists, designed to act as a ‘one-stop shop’ for those exploring the range of extant checklist projects, and to foster collaborative, integrative development and ultimately promote gradual integration of checklists. (shrink)

Richard Rorty is well known as a propagandist of pragmatism and of a "post-philosophical" culture in which many traditional philosophical debates are dismissed as outrightly fruitless. The paper is mainly concerned with Rorty's dismissal of the realism-antirealism debate. The shift from argument to propaganda which is typical of much of Rorty's reasoning is critically investigated from different perspectives. In particular, it is argued that Rorty cannot convincingly establish a pragmatist position beyond realism and antirealism, and that pragmatism seems to be (...) inadequate with respect to scientific practice. Finally, the fruitfulness of the realism-antirealism debate is defended. (shrink)

A review of Carsten Herrmann-Pillath, Foundations of Economic Evolution. A Treatise on the Natural Philosophy of Economics. I argue that the author's ultra-naturalist stance in epistemology lacks consistent justification.

Článek ukazuje pohled na utváření novověké koncepce pokroku v dílech Bernarda Le Boviera de Fontenelle. Idea pokroku byla poprvé přesně zformulována právě ve Fontenellových pracích. Podnětem pro Fontenellovy úvahy byla intelektuální debata querelle des anciens et des modernes. Tato diskuze měla rozhodnout o nadřazenosti novověku nad antikou nebo naopak. Fontenelle se debaty účastnil a závěry, k nimž došel, dovršily jeho teorii pokroku, jíž se věnoval nejen téměř ve všech pracích, ale též ve chvalořečích.

Cílem článku je ukázat, že německá raná romantika, která položila filosofické základy romantického hnutí, nebere příklon k subjektivitě prožívání jako odklon od poznání, nýbrž jako jiný způsob poznání. Romantická niternost nachází svůj protějšek ve zkušenosti světa, jemuž umění dokáže propůjčit hlubší význam než racionální filosofie a věda. Tento nový pohled na poznání je romantiky použit jak na výklad přírody, tak duchovní lidské skutečnosti. Článek upozorňuje na to, že vedle dědictví spinozismu měla romantická epistemologie důležitý zdroj v některých úvahách Kantovy Kritiky (...) soudnosti. Tato vazba je sledována zvláště na příkladu filosofie umění F. W. J. Schellinga. Argumentace článku je rozvinuta v kritické konfrontaci se subjektivistickou interpretací romantiky H.-G. Gadamera, čímž se ozřejmuje její širší epistemologický dosah i aktuálnost. Návaznost německých romantiků na Kantovu Kritiku soudnosti se spíše než tendencí k subjektivizaci estetiky projevovala ve snaze o estetizaci poznání. (shrink)

Tato studie se zabývá zobrazováním alchymie v malbách, knižních ilustracích i v architektuře v období raného novověku. Na jednotlivých příkladech obrazů či ilustrací prezentuje různé aspekty alchymistova života i jeho práce. Nezabývá se symbolickou alchymickou ikonografií, ale zaměří se především na zobrazování prostředí a vybavení alchymických dílen i osobností samotných alchymistů. Soustředí se zejména na vyobrazení zařízení alchymických laboratorií, s nimiž se lze setkat jak u renesančních malířů, tak v ilustracích alchymických rukopisů a poměrně ojediněle i v české architektuře. Poskytuje (...) také pohled na vyobrazení vzniklá v souvislosti s literární kritikou alchymie. Alchymisté byli zejména v dílech předních evropských humanistů často záměrně zesměšňováni, kritizováni a označováni za blázny a zloděje. V závěru se zabývá vybranými příklady ze žánrového umění, kde byli rovněž alchymisté zobrazováni často satiricky, ale i s určitou úctou, jako vzdělaní učenci. Výtvarné umění raného novověku nám představuje různé aspekty života alchymistů a je v dnešní době jednou z možností, jak se přiblížit porozumění jejich vědeckým aktivitám. Jak však studie ukazuje, k těmto obrazovým materiálům je třeba přistupovat kriticky. (shrink)

Článek se snaží přiblížit přístup Josepha Priestleyho ke zkoumání lidské mysli. Postupně jsou ukázány dva kroky, ve kterých Priestley mění svůj pohled na hmotu a ducha a dochází k materialismu. V prvním kroku redefinuje pojem hmoty a přisuzuje hmotě zcela nové vlastnosti – síly přitahování a odpuzování. V druhém kroku pomocí těchto nových vlastností vysvětluje schopnost vnímání a myšlení. V těchto krocích navíc využívá poznatky tehdejší přírodní filosofie, zejména mechaniky. Člověk a jeho mysl jsou podle Priestleyho součástí přírody. To znamená, (...) že člověk a lidská mysl jsou určitým mechanismem, který pracuje podle přírodních zákonů a lze jej pomocí těchto zákonů také vysvětlit. (shrink)

Studie věnuje pozornost problematice demokratizace vědy, v jejímž rámci zaujímá klíčové postavení otázka, v jaké míře a zda vůbec má mít široká veřejnost možnost zasahovat do vědní a výzkumné politiky a participovat na rozhodování v odborných záležitostech. První část studie je věnována představení dvou radikálně odlišných a vzájemně protichůdných pohledů na tuto problematiku, které byly rozpracovány v rámci poválečné filosofie vědy v dílech Michaela Polanyiho a Paula Feyerabenda a v různých podobách spolu soupeří dodnes. Tyto dva pohledy, jež nás staví (...) před volbu mezi odborností na úkor demokracie a demokracií na úkor odbornosti, jsou následně podrobeny kritickému zhodnocení a v opozici k nim je představen alternativní pohled rozvíjený v rámci vědních studií Harrym Collinsem a Robertem Evansem, jenž překračuje nutnost této volby a na základě sociologických výzkumů fenoménu odbornosti nabízí způsob, jak lze odbornost a demokratické hodnoty sloučit dohromady. (shrink)

Nedávné vědecké poznatky týkající se lidského vnímání a lidského konání naznačují, že nejenom není konání bez vnímání, ale že není ani vnímání bez konání. Zcela se mění pohled na to, jak lidé vnímají ; a objevují se dokonce i extrémní názory, že vnímání a konání jsou vlastně jednou a toutéž věcí. Podobně se v důsledku zkoumání motivačních struktur stojících v základu tvorby teorií rozmývá ostrou hranici mezi teorií a praxí. Zdá se mi, že tohle všechno je poněkud překvapivá voda na (...) mlýn filosofického pragmatismu. (shrink)