Studie zkoumá Whiteheadovo pojetí rozumu jako regulativního faktoru v každém estetickém prožitku, spolu s Whiteheadovým názorem na základní estetickou povahu každého prožitku, každé zkušenosti. Tyto myšlenky jsou srovnávány se současnými nálezy neuroestetiky a recepční estetiky s cílem doložit stimulující povahu Whiteheadovy fi losofie i pro současnou estetiku.

Cílem studie je zodpovědět otázku, co znamená v interpretujících humanitních či sociálních vědách zkoumat narativně. Interpretace je pojata jako explikace utváření významu. V návaznosti na toto pojetí je identifikována řada interpretačních dilemat. V tomto kontextu je uveden narativní přístup jako řešení těchto dilemat. Je pojednáno o povaze narativní perspektivy, o vztahu narativity a zkušenosti a o povaze narativních dat. Narativní výzkum je chápán jako rekonstrukce způsobů, jakými je utvářen význam narativními prostředky. Narativní interpretace umožňuje pohybovat se pružně a efektivně: 1) (...) mezi explicitními daty a exemplifikačními schématy, 2) mezi jedincem a kulturou, 3) mezi hermeneutikou podezření a hermeneutikou důvěry, 4) mezi částmi a celkem, 5) mezi obsahem a formou, 6) mezi strukturou a funkcí. (shrink)

In this article we address the question of individual identity and its place – or rather omission – in contemporary discussions about the cosmopolitan extension of liberalism as the dominant political theory. The article is divided into two parts. In the first part we show that if we consistently emphasise the complementarity of the “inner” and “outer” identity of a person, which is essential to liberalism from its very beginnings, then a fundamental flaw in the liberal cosmopolitan project becomes apparent. (...) This is the underestimation of the indispensability of an unambiguously determined public framework which will fix and enforce liberal principles and values in a comprehensible way. Such a framework for liberalism was always the political community and then, above all, the modern state, in which the liberal identity could then be realised. The discussion in this part of the article prepares the ground for an examination, in the second part, of a dilemma which cosmopolitan liberalism must face. In the second part we argue that the attempt to tackle the given problem presents liberals with the following dilemma: either it is necessary to plead for the institution of a global political authority (a “world state”), or to give up the belief that fundamental liberal principles and values can be realised to a global extent. We show, at the same time, that because of the character and ambitions of the cosmopolitan project, the promise of plural identities and multi­centred law cannot be relied upon. By way of conclusion we then ask what is the price of the realisation of cosmopolitan liberal ideals. -/- NOTE: This is a two-part article (in Czech). For download here is the first part; please see the link below for the second part as well. (shrink)

Cílem této studie je představit základní rámec filozofického díla anglického volnomyšlenkáře Anthonyho Collinse (1676–1729) v kontextu britského osvícenského myšlení konce 17. a první poloviny 18. století. Prostřednictvím analýzy jednotlivých spisů je vyloženo Collinsovo chápání rozumu jako nástroje nepostradatelného nejen v oblasti poznání profánního, ale také divinálního. Studie dále sleduje Collinsovu obhajobu naprosté volnosti myšlení i formy jeho vyjádření. Významný prostor je věnován rovněž autorově filozofii náboženství. Studie dokládá, že Collins nebyl izolovaným myslitelem, ale že ve svém díle těžil jak z (...) předcházející (Spinoza, Herbert z Cherbury a především John Locke), tak i současné filozofické diskuze (zejména John Toland). (shrink)

Pojem filosofie nabyl v průběhu historie řadu podob a významů. Kromě tradičního teoretického zaměření se lze setkat s přístupem, který vyzdvihuje praktický dopad filosofování na život člověka. Příspěvek představuje koncept filosofické praxe a reflektuje její současný stav na území České republiky. Autoři vymezují filosofickou praxi jako disciplínu filosofie, a načrtávají její možné dělení na dílčí oblasti. Nastíněny jsou její historické kořeny, které autoři identifikují v antickém Řecku. Dále se věnují systematickému představení doposud sepsaných materiálů k filosofické praxi a přehledu její (...) realizace na území České republiky. Detailní pozornost věnují autoři popisu tří jejích oblastí, mezi které patří filosofie pro děti, filosofický workshop a filosofická konzultace. Kromě teoretického vymezení reflektují rovněž své vlastní postupy v uvedených oblastech. Článek čerpá především ze zahraniční odborné literatury, konkrétně z textů a dalších materiálů filosofických praktikantů. Jeho cílem je představit českému čtenáři doposud podrobněji neřešený koncept filosofické praxe a připravit tak pole pro možnou debatu na akademické rovině. -------- The concept of philosophy has had several forms and meanings throughout the history. Besides the traditional theoretical focus, we may also encounter the approach that highlights a practical impact of philosophizing on one’s life. This text introduces the concept of philosophical practice and reflects its current situation in the Czech Republic. Authors characterize philosophical practice as a discipline of philosophy and present its possible division into subsections. They also present its historical roots, which can be found in ancient Greece. Moreover, authors introduce available sources dealing with the philosophical practice and describe how this discipline is actually practiced in the Czech Republic. Detailed attention is given to three of its sections, namely philosophy for children (P4C), philosophical workshop, and philosophical consultation. Authors present theoretical background and also reflect their own methods in these sections. The text draws primarily from scholarly literature from abroad, particularly from the manuscripts and other sources produced by philosophical practitioners. The aim of this text is to introduce the concept of philosophical practice to the Czech reader and prepare the field for further academic discussion. (shrink)

Přibližně od druhé poloviny devadesátých let můžeme v sociálních vědách rozpoznat řadu tendencí, které nás opravňují hovořit o digitálním obratu v sociálněvědné praxi. Ačkoli důsledky digitalizace jsou pozorovatelné v mnoha oblastech sociálních věd, nejvýrazněji jsou zřejmě patrné ve znovuoživení očekávání spojovaných s tzv. dialogickým obratem a v diskusi rozpoutané kolem konceptu veřejné vědy. Tato studie vychází z kritického představení antologie a knihy-hypermédia Phillip VANNINI, Popularizing Research. Engaging New Genres, Media and Audiences. New York: Peter Lang 2012, 220 s.; Phillip VANNINI, (...) Popularizing Research [online]. 2012. Dostupné z: [cit. 4. 1. 2013], přičemž jejím cílem je zejména postižení souvislostí mezi digitálním a dialogickým obratem v sociálních vědách a vymezení vztahu těchto obratů ke konceptu veřejné vědy. (shrink)

Reedition of papers in English spanning from 1986 to 2009 /// Historical background -- An imposed legacy -- Twentieth century contemporaneity -- Appendix: The philosophy of teaching legal philosophy in Hungary /// HISTORICAL BACKGROUND -- PHILOSOPHY OF LAW IN CENTRAL & EASTERN EUROPE: A SKETCH OF HISTORY [1999] 11–21 // PHILOSOPHISING ON LAW IN THE TURMOIL OF COMMUNIST TAKEOVER IN HUNGARY (TWO PORTRAITS, INTERWAR AND POSTWAR: JULIUS MOÓR & ISTVÁN LOSONCZY) [2001–2002] 23–39: Julius Moór 23 / István Losonczy 29 // (...) ON THE SURVIVAL OF ILMAR TAMMELO’S LETTER AND MANUSCRIPT ADDRESSED TO PROFESSOR MOÓR [2009] 41–44 // PROFESSIONAL DISTRESS AND SCARCITY: ALEXANDER HORVÁTH AND THE LEGACY OF NATURAL LAW IN HUNGARY [2005] 45–50 // HUNGARIAN LEGAL PHILOSOPHY IN THE 20TH CENTURY [2011] 51–72: I. The Pre-war Period [1. Bódog (Felix) Somló (1871–1920) 52] / II. The Inter-war Period [2. Gyula (Julius) Moór (1888–1950) 54 / 3. Barna Horváth (1896–1973) 55 / 4. József Szabó (1909–1992) 57 / 5. István Bibó (1911–1979) 58 / 6. Tibor Vas (1911–1983) 59 / 7. István Losonczy (1918–1980) 60] III. The Post-war Period (Communism) 61 [8. Imre Szabó (1912–1991) 62 / 9. Vilmos Peschka (1929–2006) 63 / 10. Kálmán Kulcsár (1928–2010) 65] IV. Contemporary Trends and Perspectives 66 [11. Csaba Varga (b. 1941) 66 / 12. András Sajó (b. 1949) 69 / 13. Béla Pokol (b. 1950) 70] V. Our Understanding of the Law Today 71 --- AN IMPOSED LEGACY -- LOOKING BACK [1999] 75–94: 1. On Ideologies and Marxism in general 75 / 2. Life of an Intellectual in Communism 79 / 3. On Marxism and its Socialist Cultivation in Particular 82 / 4. Legal Philosophising [4.1. Approaches to Law 87 / 4.2. Arriving at a Legal Ontology 91] 5. Conclusion 94 // LEGAL PHILOSOPHY OF THE MARXISM OF SOCIALISM: HUNGARIAN OVERVIEW IN AN INTERNATIONAL PERSPECTIVE [2003] 95–151: I. Development and Balance of Marxist Philosophising on Law in Hungary [1. Preliminaries (until 1948) 96 / 2. Stalinism (from the Soviet Occupation on) {a) Liquidation of the »Residues« 98 / b) Soviet-type Uniformisation [Gleichschaltung] 99 / c) Denial of the Past, with a Dual Effect 99 / d) »Socialist Legality«, Drawn from the Progressive Past of Western Europe 103 / e) Search for the Germs of Scholarly Evolution 103} 3. Institutionalisation Accompanied by Relaxation (from the 1960s) [a) Epigonism Becoming the Scholarly Ideal 104 / b) Stalinism in a Critical Self-perspective 105 / c) Disciples Diversified Launching their own Trends 107 / d) Comparatism 110 / e) (Re)discovery of the Western Legal Philosophy as a Competitor 112 / f) A Leading Mediatory Role within the »Socialist World Order« 114} 4. Disintegration (in the 1980s) {a) Attempt at Laying New Foundations for Marxism with Epigonism Exhausted 115 / b) Competitive Trends Becoming Exclusive 115 / c) Western Legal Philosophy Acknowledged as a Fellow-traveller within the Socialist Orbit Proper 116 / d) Hungarian Legal Theory Transforming into a National Corpus 118 / e) The Practical Promotion of Some Balance 119} 5. End-game for a Substitute State Religion (in the 1990s) 120] II. Marxist Legal Philosophising in an International Perspective [Ad 1: To the Preliminaries 122 / Ad 2: To Stalinism 124 / Ad 3: To Institutionalisation Accompanied by Relaxation {a) Late Separation from Vishinskiy’s Theory 125 / b) From Ideological Self-closure to an Apparently Scholarly Openness 127 / c) From Political Ideology to Genuine Scholarship 130 / d) International Recognition of Socialist Jurisprudence as an Independent Trend 135 / e) Together with Western Trends 137} Ad 4: To Disintegration {a) Loss of Attraction as Mere Epigonism 139 / b) Exclusivity of Competing Trends 139 / c) Fellowship with »Bourgeois« Trends 140 / d) An own Trend, Internationally Recognised 141 / e) A yet Progressive Role 142} Ad 5: To the Present state 143] III. A Temporary Balance 145 // AUTONOMY AND INSTRUMENTALITY OF LAW IN A SUPERSTRUCTURAL PERSPECTIVE [1986] 151–175: 1. The Strange Fate of Concepts 151 / I. A Relational Category 2. Basis and Superstructure: The Genuine Meaning 154 / 3. Exerting Social Influence as a Conceptual Minimum 156 / 4. Relationships within the Prevailing Totality 158 / 5. Attempts at Interpretation in Hungary 159 / 6. The Lukácsian Stand 162 / 7. Lukács’s Recognitions 168 / 8. Some Criticism 169 / II. The Law’s Understanding 171 / 9. Law Interpreted as Superstructure 171 / 10. Conclusions Drawn for the Law’s Understanding 173 // LEGAL THEORY IN TRANSITION (A PREFACE FROM HUNGARY) [2000] 177–186 // DEVELOPMENT OF THEORETICAL LEGAL THOUGHT IN HUNGARY AT THE TURN OF THE MILLENNIUM [2006] 187–215: 1. International Environment 188 / 2. The Situation in Hungary 190 / 3. Outlook I: The Historical-comparative Study of Legal Cultures and of the Lawyerly Way of Thinking 203 / 4. Outlook II: The Paradigmatic Enigma of the Transition to Rule of Law 207 / 5. Incongruity in Practice 213 / 6. Perspectives 214 --- TWENTIETH CENTURY CONTEMPORANEITY -- CHANGE OF PARADIGMS IN LEGAL RECONSTRUCTION: CARL SCHMITT AND THE TEMPTATION TO FINALLY REACH A SYNTHESIS [2002] 219–234: 1. Dangers of Intellectualism 219 / 2. Schmitt in Facts 221 / 3. Schmitt and Kelsen 222 / 4. On Bordering Conditions 226 / 5. With Kelsen in Transubstantiation 230 / 6. Polarisation as the Path of Theoretical Development 232 // KELSENIAN DOCUMENTS IN HUNGARY: CHAPTERS ON CONTACTS, INCLUDING THE GENESIS OF AUTOBIOGRAPHY [2006] 235–243: 1. Preludes 235 / 2. The Search for Moór’s Bequeath 235 / 3. Moór’s Collegiality 238 / 4. Bibó as a Disciple Translating 241 // THE »HART-PHENOMENON« [2002] 245–267: I. The Hart-miracle 246 [1. The Scene of Britain at the Time 247 / 2. The Personal Career 250 / 3. The Opus’ Career 252 / 4. Verbal Sociologism 255 / 5. Growing into the British Pattern 259] II. The Hart-phenomenon 260 [6. Origination of a Strange Orthodoxy 261 / 7. Mastering Periods of the 20th Century 263 / 8. Raising the Issue of Reception in Hungary 365] // LITERATURE? A SUBSTITUTE FOR LEGAL PHILOSOPHY? [2007] 269–287: 1. The Enigma of Law and its Study 269 / 2. “Law and Literature” 271 / 3. Varieties of “Law and Literature” 274 / 4. The German Study of Artistic Representations 280 / 5. Some Literary Reconsiderations 285 / 6. Conclusion 287 --- APPENDIX -- THE PHILOSOPHY OF TEACHING LEGAL PHILOSOPHY IN HUNGARY [2007] 291–320: I. Why and How to Philosophise in Law? 291 / II. The State of Teaching Legal Philosophy 294 / III. The Philosophy of Teaching Legal Philosophy 296 / IV. Programme at the Catholic University of Hungary 300 [1. Graduate Studies 300 {a) Basic Subjects 301 / b) Facultative Seminars 305 / c) Closing Subjects 309 / d) Written Memoranda and the Thesis 312} 2. Postgraduate Studies 313 / 3. Conclusion 317] V. Perspectives 318 /// Index of Subjects 321 / Index of Normative Materials 328 / Index of Names 329 . (shrink)

Studie věnuje pozornost problematice demokratizace vědy, v jejímž rámci zaujímá klíčové postavení otázka, v jaké míře a zda vůbec má mít široká veřejnost možnost zasahovat do vědní a výzkumné politiky a participovat na rozhodování v odborných záležitostech. První část studie je věnována představení dvou radikálně odlišných a vzájemně protichůdných pohledů na tuto problematiku, které byly rozpracovány v rámci poválečné filosofie vědy v dílech Michaela Polanyiho a Paula Feyerabenda a v různých podobách spolu soupeří dodnes. Tyto dva pohledy, jež nás staví (...) před volbu mezi odborností na úkor demokracie a demokracií na úkor odbornosti, jsou následně podrobeny kritickému zhodnocení a v opozici k nim je představen alternativní pohled rozvíjený v rámci vědních studií Harrym Collinsem a Robertem Evansem, jenž překračuje nutnost této volby a na základě sociologických výzkumů fenoménu odbornosti nabízí způsob, jak lze odbornost a demokratické hodnoty sloučit dohromady. (shrink)

Recenzní stať antologie David ČENĚK – Tereza PORYBNÁ, Vizuální antropologie – kultura žitá a viděná. Pavel Mervart: Červený Kostelec 2010, 332 s., postihuje vybrané tendence, které formují postavení technických obrazů v soudobých sociálních vědách. Po základním představení antologie a jejím zařazení do kontextu diskuse o vizuálních sociálních vědách se tak článek věnuje zejména třem klíčovým tématům: kritice a návrhům na transformaci subjekt-objektového vztahu; nástupu tzv. participatorních metod; požadavkům na vytváření mimotextových reprezentací a ustavení sdílené antropologie. Stať vždy nejdříve ilustruje, jak (...) jsou tato témata pojednána v recenzované antologii, a následně se snaží nastínit diskusi, která se kolem těchto témat vede v sociálních vědách. Závěrem se věnuje důsledkům, které má pro zvažovaná témata nástup digitalizace a hypermedializace sociálních věd. (shrink)

V tomto článku se zamýšlím nad možností „správné“ (objektivní, adekvátní) interpretace Dao De Jingu (DDJ). Zamyšlení nad „komunikační situací“ vede k rozlišení několika základních prvků (autor, text, interpret, adresát). K jednotlivým prvkům stručně shrnuji současný stav interpretačního úsilí odborníků na DDJ (opíraje se především o článek A. Chana). Kontroverzní povaha výsledků současného bádání nás nemá vést ke skepticismu „integrativní hermeneutiky“, která na adekvátní interpretaci rezignuje. Je možné se i nadále držet principů „rekonstruktivní hermeneutiky“, která spatřuje adekvátní interpretaci jakožto svůj cíl.

V této práci se zaměřím na stereotypy ve filmovém gotickém hororu 60. let, jejich symboliku a možné filosofické souvislosti.

Recenze: Lucie Storchová, Paupertate styloque connecti: utváření humanistické učenecké komunity v českých zemích. Praha: Scriptorium 2011, 538 s.

Zkoumání je založeno na reflexi sémantického pojetí vědec- kých teorií Ronalda Giera. Gierova východiska a závěry jsou podrobeny kritice, na jejímž základě autor buduje svou vlastní variantu modelově založeného pojetí teorií. Hlavním cílem příspěvku je konceptualizace vztahu mezi principy a modely s důrazem na to, že tento vztah může zakládat dynamiku teorie, respektive posloupnosti teorií. Souhrnně bude v příspěvku prověřována řada tezí: 1) Základními prvky teorie jsou modely, které slouží jako nosiče principů. 2) Modely hrají rozhodující roli při pojmové výstavbě (...) teorie. 3) Modely artikulací principů odhalují poznatky, které ze samotných principů neplynou. 4) Principy mohou být někdy souhrnně definovány až poté, co existuje odpovídající množina modelů. 5) Nová teorie nastoupí ve chvíli, kdy je cluster nových modelů dostatečně komplexní a když si vědecké společenství ujasní, že tento nový cluster je založen na určité množině nových principů. (shrink)

Studie se zabývá tím, jak se v českých zemích obráželo bouřlivé období vývoje biologického myšlení od přelomu 19. a 20. století do první světové války, kdy vedle sebe existovaly velmi různé názory na evoluci. Mnohovrstevnatost teoretickou přitom doplňuje i kulturní a vědecká mnohovrstevnatost českých zemí, kde se jednak mísí vlivy německé a české biologie na svých autonomních institucích, a jednak lze spatřovat rozdíly i mezi lokálními centry Prahou a Brnem se svými badatelskými tradicemi a nezávislými vazbami na další centra ve (...) Vídni a evropských univerzitách. Centrem zájmu jsou teoreticky uvažující biologové, kteří buď sami dlouhodobě profilovali české biologické myšlení, anebo na něj měli díky zdejšímu působení přímý vliv. V letech ca 1900–1915 došlo k prvnímu otevřenému a diskutovanému vrcholu v české recepci evolucionismu a před jednoznačnými pozicemi a „velkými teoriemi“ má navrch spíše prostředkování diferencované zahraniční diskuse, podněty vlastní experimentální práce a opatrné očekávání od nového studia variability a dědičnosti. (shrink)

The paper compares Comenius’ usage of the terms unum, verum and bonum in his metaphysical writings both with the expression of the image of the Trinity in De civitate dei by Aurelius Augustinus and with the concept of existence as three basic movements in the philosophical work of Jan Patočka. The purpose of the text is to show, despite the differences in historical periods, language and life experience, the possible similarity or connection of the vision that Augustine, Comenius and Patočka (...) mediate in their works. (shrink)

Popularizační článek o britském dokumentárním cyklu Life (BBC, 2009) při příležitosti jeho uvedení na filmovém festivalu AFO.

Centre and Periphery in the Historiography of Philosophy: Peter Olivi and Medieval Psychology The paper inquiries into the (historiographical) question what does it mean to be a “marginal thinker” in the context of the medieval philosophy. The question is investigated on the example of Franciscan philosopher and theologian Peter Olivi (1248/49–1298) and his philosophical psychology. First, a preliminary option is introduced: for a thinker, being “marginal” depends on his relation to who is considered to be canonical. Since the most famous (...) thinker of the Middle Ages is Thomas Aquinas (at least according to the traditional canon of medieval philosophy), Olivi’s positions in psychology are compared with these of Aquinas. It is revealed that Olivi’s psychology is very different from the Aquinas’ one. (E.g. Olivi stresses the activity of perception, proprioceptual nature of the sense of touch, and direct access of the intellect to its own acts.) Moreover, Olivi is very critical towards the Aristotelian philosophy as is done by some thinkers of his time. Nevertheless, it does not follow that Olivi is a marginal thinker only because of his dissimilarity from the more Aristotelian-minded ones. It is argued that “centre” and “periphery” in the history of medieval philosophy depends not on the canon (which is rather a historians’ construct and instrument), but rather on the tradition. Hence, although Olivi can be considered as a marginal thinker if we take into the account the Aristotelian tradition of medieval philosophy, he is definitely a central and important thinker, if considered as a member of the Augustinian tradition. (shrink)

Krize spojená s příchodem pandemie koronaviru ukázala, že užitečné expertní vědění sice podle všeho existuje, ale ne každému, kdo se představí jako expert, bychom měli věřit. Slovy doktora House: „Všichni lžou.“ Lžou i odborníci. Kapitola se zaměřuje na situace, kdy odborník lže takříkajíc „s dobrým úmyslem,“ neboť se domnívá, že pravda by veřejnost vedla k chování, které není společensky žádoucí. V takovém případě se jedná o lhaní paternalistické, protože má ochránit veřejnost před ní samotnou. Ukážeme příklady, kdy k němu dochází, (...) a pokusíme se i odhadnout, jak dobře takový pokus o manipulaci veřejnosti funguje krátkodobě i dlouhodobě. Protože výsledky našeho rozboru nenaznačují, že by dobročinné lhaní odborníků bylo skutečně společensky prospěšné, pobavíme se také o tom, proč by se mu člověk v roli experta měl raději vyhnout. (shrink)

Text se zaměřuje na přijetí a vnímání darwinismu v českých zemích v 19. století, kdy bylo šíření a interpretace Darwinova učení paradoxně spjato s dvěma profesory estetiky z Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, Josefem Durdíkem a Otakarem Hostinským. Ačkoliv poněkud zjednodušovali teorii přírodního výběru, Darwinovu teorii chápali jako příchod nového paradigmatu. Tento text představuje a srovnává interpretaci darwinismu u obou estetiků, zejména jejich stanoviska k teorii přírodního výběru, možnostem aplikace této teorie v estetice a teorii umění, a také jejich vztah k (...) Darwinově výkladu estetických jevů v přírodě. Jako dodatek následuje krátké vyzdvižení Darwinova učení v textech dalších českých estetiků. (shrink)

The paper focuses on the “spillover thesis” which constitutes a pillar of much of contemporary participatory democratic theory; specifically, we assess the claim that workplace democratization leads to a higher degree of political participation amongst labourers. The paper analyses the thesis as formulated by Carole Pateman, including its later revisions triggered by ambiguous results of empirical studies aiming to (dis)prove it. The spillover thesis is then confronted with important methodological and theoretical critiques, the upshot being that in order to be (...) able to arrive at determinate conclusions, more carefully designed empirical studies are needed. Normatively speaking, however, blame can always be laid on the wider environment of market economy and/or representative democracy, to the effect that the spillover thesis is both difficult to disprove and radically subversive. Given the recent dominance of deliberative democratic theory which incorporates a strong participatory element, we finally discuss whether a recent innovation – namely, the concept of deliberative systems – could be fruitfully employed as a flexible umbrella-type framework for the spillover thesis and the participatory ideals related to it. (shrink)

The article provides a focused overview of the recent debates in political philosophy on the role of religious arguments (as reasons for action) in liberal democracy, as well as a preliminary defence of a particular approach to the issue. Drawing on Christopher Eberle’s typology, we distinguish three main camps – Justificatory Liberalism, basing its advocacy of a “doctrine of religious restraint” on Rawls’s account of public justification; its Liberal Critics, embracing a wholly permissive position vis-à-vis religious arguments in the public (...) sphere; and New Traditionalism, which assigns priority to the religious rationale. The article deals in more detail with the exchange between the first two camps. Upon considering their strengths and weaknesses, we argue for a more robust “third way” between exclusion from and unqualified inclusion of religious arguments in public debates in liberal democracy. Inspired by the work of Gerald Gaus and Kevin Vallier, we the outline in the closing sections a framework of such “minimal justificatory liberalism” that steers clear of several errors shared by both the defenders and the critics of justificatory liberalism. (shrink)

Film Two Faces of Dr. Jekyll (1960, režie Terrence Fisher) by se dal interpretovat skrze dílo F. Nietzscheho. -/- Při interpretaci vycházím především z díla „Mimo dobro a zlo”, dále pak z děl „Tak pravil Zarathustra" a „Vůle k moci”. -/- V tomto filmu nevystupuje Dr. Jekyll jako ztělesnění dobra, jak tomu bylo v předloze, nýbrž jako obraz samotného Nietzscheho, člověka zapáleného pro hledání vyššího bytí, pro hledání nadčlověka. Člověka odsouzeného ke zkáze. -/- Jekyllova nevyrovnanost, vášeň a touha po nadčlověku (...) zrcadlí Nietzscheho i jeho životní osud. (shrink)

[What It’s Like, or What It’s About? The Place of Consciousness in the Material World] Summary: The book is both a survey of the contemporary debate and a defense of a distinctive position. Most philosophers nowadays assume that the focus of the philosophy of consciousness, its shared explanandum, is a certain property of experience variously called “phenomenal character,” “qualitative character,” “qualia” or “phenomenology,” understood in terms of what it is like to undergo the experience in question. Consciousness as defined in (...) terms of its phenomenal aspect is often called “phenomenal consciousness.” The major issue that occupies most thinkers is whether this phenomenal character happens to be a physical property, or whether it is rather sui generis. Those who believe the former are materialists; those who conclude the latter are dualists. As the currently dominant metaphysic is materialism – also sometimes called physicalism – the challenge appears to be to slot phenomenal properties among the physical properties that ultimately make up the world. David Chalmers argued powerfully that we can go very far in situating many mental properties in the physical world – namely, the properties that can be understood in functional terms – but that phenomenal properties resist such a treatment. Chalmers calls this “the hard problem” of consciousness. But there are also some quite powerful positive arguments for dualism. The two most influential ones are the modal argument, also offered by Chalmers, and the knowledge argument invented by Frank Jackson. Chalmers invites us to conceive of creatures that are exactly like human beings – physically, functionally, behaviorally – only bereft of phenomenal consciousness. If such creatures are conceivable, says Chalmers, they are metaphysically possible. And if they are metaphysically possible, materialism is false. Jackson, for his part, suggests we imagine Mary who has spent her entire life inside a black-and-white room and has seen the world through a black-and-white TV screen. But she also happens to know everything there is to know about the physics of color. And yet, Jackson suggests that once Mary is finally released from her room and sees a lawn outside, she learns something new: that this is what it is like to experience green color. The current work on consciousness is by and large characterized by attempts to answer these two dualistic arguments. I try to make sense of the positions within the domain of philosophy of consciousness by means of two major distinctions that mutually intersect. First, there is a distinction between dualism and materialism. An apparent third alternative currently on offer, the so-called Russellian monism, is unstable, collapsing into either dualism (panpsychism) or materialism (Russellian physicalism). Materialism comes in two main flavors: either the a posteriori physicalism, which detects an epistemic gap between phenomenal and physical truths, hence denying that the former could be derived from the latter; or the a priori physicalism, which does not acknowledge any such obstacle. The second major distinction is between phenomenism and representationalism. It’s true that Ned Block, who introduced this contrast, meant to distinguish between two kinds of materialism. But I believe that the distinction actually intersects the one between materialism and dualism. We thus arrive at a table with six slots, representing six main positions in the philosophy of consciousness: (1) dualist phenomenism (Chalmers, the early Jackson, and Tyler Burge); (2) dualist representationalism (René Descartes); (3) aposteriori materialist phenomenism (Block); (4) a posteriori materialist representationalism (Michael Tye, Fred Dretske, David Rosenthal); (5) a priori materialist phenomenism (David Lewis); and (6) a priori materialist representationalism (Daniel Dennett, Derk Pereboom). However, this scheme is in fact somewhat misleading. It is true that Dennett is usually classified as an apriori materialist (or, more precisely an apriori materialist representationalist), but I believe that needs to be corrected. In order to understand why, I first analyze varieties of materialist representationalism in detail, in particular various construals of phenomenal character in terms of representation, or intentionality, which includes a discussion of the identity of its content (the issue of externalism). By contrast, Dennett rejects the concept of phenomenal character. Consciousness has no intrinsic, publicly inaccessible properties. On that ground, Dennett builds an empirical, fully functionalist theory of consciousness, which he also tries to integrate within a general Darwinian framework. From that point of view, one can contrast Dennettian and representationalist views on the issue of animal consciousness. In addition to his rejection of phenomenal character, Dennett also abstains from the regular metaphysical departure point of regular materialism. He does not so much ask how an enigmatic property of consciousness fits an antecedently characterized world, but rather how far we can investigate all aspects of the world, including consciousness, using the scientific method. He is thus a methodological naturalist, rather than a metaphysical materialist. While this approach removes obstacles to the science of consciousness, it does not solve what might be called “the hardest problem” – of intentionality, not phenomenal consciousness. The hardest problem consists in the fact that our intentional discourse involves conflicting commitments that prevent a coherent metaphysic of representational states. However, it does not follow that we should give up on this discourse as a theoretical means of reduction as well as a practical tool of explanation. But it might be that intentional discourse is a somewhat pseudo one. (shrink)

[Précis of What It’s Like, or What It’s About? The Place of Consciousness in the Material World] The paper provides a summary of my recent Czech-language book, WHAT IT'S LIKE, OR WHAT IT'S ABOUT? THE PLACE OF CONSCIOUSNESS IN THE MATERIAL WORLD (2017). As suggested by the subtitle, the topic of the book is philosophy of consciousness. In the contemporary literature, most participants have in mind the so-called phenomenal characters, and the main issue debated between dualists and materialists is whether (...) these characters are material properties. Even the Russellian monists, who otherwise present themselves as an alternative to both dualism and materialism, accept the concept of phenomenal character. I express doubts about this concept in chapter six of my book; accordingly, I allot most space in the paper to the material from this chapter. Despite the majority opinion, I believe that no agreement has in fact been reached concerning the content of this concept. Similarly to Daniel Dennett, I recommend trying to develop a philosophy of consciousness without the concept of phenomenal character. As is well known, Dennett – to some extent similarly to the aforementioned materialists – proposes a reduction of consciousness in terms of representation. However, I wound up rather more skeptical than Dennett, since following up on my previous book, THE METAPHYSICS OF ANTI-INDIVIDUALISMU (2008), I claim that a naturalistic theory of representation is incoherent. (shrink)

The paper deals with the methodological clash between idealism and anti-idealism in political philosophy, and highlights its importance for public reason (PR) and public justification (PJ) theorising. Upon reviewing the broader context which harks back to Rawls’s notion of a realistic utopia, we focus on two major recent contributions to the debate in the work of David Estlund (the prototypical utopian) and Gerald Gaus (the cautious anti-utopian). While Estlund presents a powerful case on behalf of ideal theorising, claiming that motivational (...) incapacity and other non-ideal features of “human nature” – the so-called bad facts – do not normally refute the desirability of highly utopian theories of justice, we show that Gaus is correct in stressing the importance of feasibility considerations, including empirical knowledge about human societies. Because moral disagreement is to be expected even among cognitively and morally excellent reasoners, we argue that Estlund’s search for Truth about justice must idealise away normative diversity as just another bad fact. This methodological dispute has important ramifications for current debates about PR and PJ as the grounds of liberal legitimacy. Because consensual approaches rely on strong idealisation which results in exclusion of numerous comprehensive doctrines from consideration, we conclude that convergence-based liberal political theory has distinct advantage as regards exploiting normative diversity to the advantage of everyone. (shrink)

[From an Evolutionary Point of View: The Concept of Evolution in Contemporary Philosophy].

The study analyzes Mises‘s approach to the question of apriorism in a broader methodological context. It shows that it is not inevitable to advocate the aprioristic character of economics (resp. science of human action), as Mises does, to maintain the subjectivist-individualist methodology and the effort to adequately grasp the general laws of human action from its perspective. The present redefinition of apriorism is developed on the basis of thoughts of Barry Smith and Alfred Schutz. It suggests abandoning the apodictic character (...) of apriori (which is untenable) and move closer to a broadly defined empiricism. The methodological insights developed in the paper are finally used to contribute to the debate between the behavioral economists and the proponents of rational choice theory. (shrink)

Aristotle’s subtle distinction between the forms of friendship and his concept of loving friend as one’s other self propose a solution to the fundamental objection to any eudaimonian theory of slavery, namely that friendship – as basically non-moral phenomenon – is but an egoistic device of one’s happy life. Aristotelian theorems are based on his concept of analogy and on a philosophically specific notion of “self”. Since both of these are rooted in Platonism, Aristotle has toevolve them dialectically in a (...) critical distance to Plato. Still, his dialectical theory of friendship needs to be rooted not in metaphysics but in political theory after all. Political friendship as a utopian perspective taken by each of the citizens in their pursuit of a close relationship with any other indicates a notion of “infinity as perfection” which presents the decisive step beyond Plato and toward the later course of the history of philosophy. (shrink)

We propose a nonmonotonic Description Logic of typicality able to account for the phenomenon of the combination of prototypical concepts. The proposed logic relies on the logic of typicality ALC + TR, whose semantics is based on the notion of rational closure, as well as on the distributed semantics of probabilistic Description Logics, and is equipped with a cognitive heuristic used by humans for concept composition. We first extend the logic of typicality ALC + TR by typicality inclusions of the (...) form p :: T(C) v D, whose intuitive meaning is that “we believe with degree p about the fact that typical Cs are Ds”. As in the distributed semantics, we define different scenarios containing only some typicality inclusions, each one having a suitable probability. We then exploit such scenarios in order to ascribe typical properties to a concept C obtained as the combination of two prototypical concepts. We also show that reasoning in the proposed Description Logic is EXPTIME-complete as for the underlying standard Description Logic ALC. (shrink)

We propose a nonmonotonic Description Logic of typicality able to account for the phenomenon of combining prototypical concepts, an open problem in the fields of AI and cognitive modelling. Our logic extends the logic of typicality ALC + TR, based on the notion of rational closure, by inclusions p :: T(C) v D (“we have probability p that typical Cs are Ds”), coming from the distributed semantics of probabilistic Description Logics. Additionally, it embeds a set of cognitive heuristics for concept (...) combination. We show that the complexity of reasoning in our logic is EXPTIME-complete as in ALC. (shrink)

Po pádu totalitárních systémů, jež spočívaly na marxistické ideologii, se sociální věda začala k dialektice chovat rezervovaně, případně ji zcela vyloučila z legitimního instrumentária vědy. Studie se na pozadí vývoje a proměn dialektiky v různých sociologických koncepcích snaží odpovědět tři otázky: a) nakolik je „dialektická sociologie“ možná, b) zda nejde o redundantní termín, c) ukázat elementární principy, jimiž se „dialektické zkoumání“ sociální reality může či má řídit. V závěru ukazuje rozdílnost principů tzv. lazarsfeldovského a radikálně kritického paradigmatu v empirickém výzkumu.

The indisputable success of experimental science caused a division in philosophy at the turn of the 21st century. A substantial part of philosophers was inspired by ground-breaking writings of W. V. O. Quine and they followed philosophical naturalism that considers hypothetical-deductive method the most effective or the only way to acquire justified true beliefs. Other philosophers are worried about the hegemony of empirical sciences and warn against excessive ambitions of scientific methodology. Scientism or scientific imperialism is a point of view, (...) according to which there are no boundaries of scientific knowledge. According to its supporters, science can describe and explain what is to be described and explained. In my paper I will introduce some common ways how to define and criticize scientism and scientific imperialism. The aim is to demonstrate that criticism of scientism and scientific imperialism is based on the incorrect understanding of what scientific methodology is, how scientific knowledge emerges from natural cognition and in which ways science differs from its alternatives. (shrink)

V dějinách filozofie se objevilo nespočetné množství snah překonat kognitivní nedostatečnost člověka. Většinový názor zněl, že zatímco vnější smyslové poznání podléhá nejrůznějším klamům, poznání vnitřní je mnohem jistější, či dokonce neomylné. Předpokládaná znalost sebe sama je ovšem iluzorní a stala se důvodem pro vznik mnoha chybných přístupů ke skutečnosti. Kniha se skládá ze tří částí. První kapitola se zabývá introspekcí, především jejím přijetím v dějinách filozofie a odmítnutím v psychologickém behaviorismu 20. století. Druhá kapitola pojednává o iluzornosti svobody rozhodování, která (...) je způsobena řadou nevědomých mechanismů, o jejichž fungování máme zatím jen dosti matnou představu. Ve třetí kapitole jsou domýšleny důsledky kauzálního determinismu pro etiku a právo, především ve smyslu odmítnutí koncepcí morální odpovědnosti a retributivní spravedlnosti. Autor se tak pokouší dokázat, že podstatná část názorů zdravého rozumu je chybná a měla by být nahrazena sadou nových, kompatibilních s dnešní vědou. (shrink)

V rámci tohoto příspěvku se pokusím zpochybnit dosavadní mainstreamovou interpretaci Leibnizovy metafyziky prostoru, jak ji představil v dopisech anglickému učenci Samuelu Clarkovi. Přestože bývá Leibnizova metafyzika prostoru právě na základě jeho korespondence s Clarkem obvykle považována za ostrý protipól metafyziky Clarkovy, respektive Newtonovy, v rámci tohoto příspěvku poukážu na to, že při zvážení Leibnizovy geometrie zvané „analysis situs“ se taková interpretace stává neudržitelnou. Leibnize nelze považovat za zastánce typicky relačního pojetí prostoru.

V rámci filosofie věd panuje široká shoda na tom, že druhá polovina 20. století složila „labutí píseň" pozitivismu. Milton Friedman a Paul Samuelson, dva klíčoví autoři k metodologii ekonomie v daném časovém období, přitom tento vývoj ve filosofii vědy prý nikdy nereflektovali. Pozitivistická východiska - v prvé řadě v podobě redukcioni- stického přístupu - jsou tudíž stále přítomna ve vlivných teoretických konceptech rozvinutých ekonomy hlavního proudu. Značný počet autorů však v současnosti sdílí náhled, že tyto koncepty v nezanedbatelné míře přispěly (...) k vývoji, jenž ústil ve finanční krizi, vrcholící v letech 2008 a 2009. Předkládaný článek se proto táže, zda to byla právě krize - v níž mnozí spatřují empirické zamítnutí řady pozitivistických konceptů - která napsala „labutí píseň" pozitivismu v ekonomii hlavního proudu. (shrink)

Recenzio Kiraly V. Istvan Death and History c. konyverol.

Tzv. portmannismus je specifický, v biologii kořenící myšlenkový směr, jehož dosah je v současné době omezen převážně na české země. Řada knižních, časopiseckých a popularizačních prací dokazuje, že na platformě Portmannových myšlenek vznikla v Čechách specifická a originální myšlenková škola. Portmann uznával Darwinovu teorii, upozorňoval však na množství jevů, které si žádají interpretaci sahající za rámec známých darwinistických mechanismů. Mezi zastánci Portmannovy nauky a hlavním proudem darwinistů existuje napětí, které koření v různých pojetích vědy. Portmannismus je často považován za nauku (...) mířící mimo rámec vědy: snažíme se analyzovat oprávněnost takových poukazů a zasadit je do kontextu teorie vědy. Ukazuje se, že přes důležité rozdíly v cílech a užití metodologických prostředků není hranice mezi oběma přístupy ostře dána. Je připomenuta skutečnost, že od okamžiku přenesení Portmannových myšlenek do českých zemí došlo ke generační výměně jejich nositelů. Vychází najevo, že portmannismus lze do jisté míry smířit s hlavním proudem vědy, a to jak z hlediska teoretického a faktického, tak z hlediska sociálního. (shrink)

Review the Istvan Kiraly V.'s book: Death and History.

Larry Laudan v článku z roku 1983 označil problém demarkace, tj. rozlišení „vědy" a „pseudovědy", za filosofický pseudoproblém, kterým není třeba se zabývat, a slova „vědecké" a „pseudovědecké" za prázdné pojmy, které můžeme z našeho slovníku zcela vyškrtnout. V předkládané studii zpochybňuji toto Laudanovo stanovisko a předkládám argumenty ve prospěch tvrzení, že 1) rozlišení vědy a pseudovědy představuje důležitý a aktuální problém, kterým je třeba se zabývat, a že 2) možný způsob řešení tohoto problému nabízejí současná sociální studia vědy. Jejich (...) východiskem je pojetí vědy jako „formy života" a pojetí demarkačního kritéria jako proměnlivého souboru charakteristik, který sice nelze jednoznačně definovat, ale přesto jej lze zkoumat, a to prostřednictvím sociologické analýzy vědecké praxe. Mým záměrem je na příkladu několika vzorových studií představit specifika sociologického přístupu z hlediska jeho metodologie i povahy nabízených řešení a zhodnotit jeho možnosti i omezení pro filosofii vědy. (shrink)

Tato studie je v první řadě studií z dějin filosofie. Jejím hlavním úkolem je popsat život a dílo autora, který byl v česko-slovenském intelektuálním prostředí dlouhou dobu opomíjen: anglo-amerického matematika, fyzika a filosofa Alfreda Northa Whiteheada. Jeho životní příběh bývá někdy popisován jako „příběh tří měst“: Cambridge v Anglii, Londýna a nakonec Cambridge v Massachusetts, kde sídlí Harvardova univerzita. Studie se soustředí na některé významné momenty ve filosofově životě a pokouší se je zdůraznit jako klíč k porozumění Whiteheadovu celoživotnímu projektu. (...) Na samotném závěru je dodáno několik poznámek o recepci Whiteheadových myšlenek v česko-slovenském myšlenkovém milieu. (shrink)

Lidská práva jsou v současné době předmětem řady komplexních otázek, které jsou politické, sociální či právní povahy. Abychom na otázky mohli smysluplně odpovídat, musíme brát ohled i na obecnější filosofické souvislosti a mít jasnější představu o tom, co lidská práva jsou a na jakých základech stojí. V předkládaném textu si klademe otázku, zdali máme v současné době k dispozici plně filosoficky fundovanou koncepci založení a legitimizace lidských práv. Předkládáme postupně různé současné přístupy, které jsou kandidáty na řešení tohoto problému a (...) přinášíme jejich kritické zhodnocení. Východiskem je pro nás představa lidských práv jako evidentních pravd a od ní odvozené přístupy zakládající je na racionální či emocionální evidenci. Dále se věnujeme možnosti náboženského založení lidských práv, přístupům přirozenoprávním, utilitaristickým a koncepcím vycházejícím z pojmu důstojnosti. Stručně jsou zmíněny i některé další související teorie a historický kontext analyzovaných pojetí. V závěru na položenou otázku odpovídáme, že zcela uspokojivá filosofická teorie lidských práv stále není k dispozici, a přinášíme také vlastní doporučení pro řešení předložených problémů zkoumaných teorií. (shrink)

Cílem článku je v historickém kontextu analyzovat základy, na nichž stojí dnešní vědní obor kybernetika, a nabídnout takovou definici kybernetiky, která by odpovídala jak jejím původním kořenům, tak i aktuální institucionalizované vědeckovýzkumné a vývojové praxi. Článek klade důraz na hluboce zakořeněnou inženýrskou motivaci kybernetiky, kybernetickou metaforu člověk-stroj, na spřažení mezi člověkem a strojem a na kybernetiku jako diskurzivní praktiku. Historický kontext je zaměřen na rané období americké kybernetiky a proto-kybernetiky.

The analysis of moral subject in consequentialist ethics (as a kind of nonutilitaristic consequentialism) aims to show, that moral subject is of basie importance for it - regardeless to the fact, that its analysis focuses predominantly on action and its concequences. It is the moral subject, which enables the action and its consequences to be performed. So understanding the conditions of moral subjecťs action means understanding the moral subject itself. This understanding draws upon the typology of moral subjects that makes (...) the prediction of certain kinds of action as well as oftheir consequencies possible. (shrink)

Abstract In this chapter, we challenge the presupposed concept of innovation in the responsible innovation literature. As a first step, we raise several questions with regard to the possibility of ‘responsible’ innovation and point at several difficulties which undermine the supposedly responsible character of innovation processes, based on an analysis of the input, throughput and output of innovation processes. It becomes clear that the practical applicability of the concept of responsible innovation is highly problematic and that a more thorough inquiry (...) of the concept is required. As a second step, we analyze the concept of innovation which is self-evidently presupposed in current literature on responsible innovation. It becomes clear that innovation is self-evidently seen as (1) technological innovation, (2) is primarily perceived from an economic perspective, (3) is inherently good and (4) presupposes a symmetry between moral agents and moral addressees. By challenging this narrow and uncritical concept of innovation, we contribute to a second round of theorizing about the concept and provide a research agenda for future research in order to enhance a less naïve concept of responsible innovation. (shrink)

Because the techno-economic paradigm of contemporary conceptualizations of innovation is often taken for granted in the literature, this chapter opens up this self-evident notion. First, the chapter consults the work of Joseph Schumpeter, who can be seen as the founding father of the current conceptualization of innovation as technological and commercial. Second, we open up the concept by reflecting on two aspects of Schumpeter’s conceptualization of innovation, namely its destructive and its constructive aspect, based on findings in the history of (...) innovation. Finally, we synthesize our findings and propose an ontic-ontological conceptualization of innovation as ontogenetic process and outcome with six dimensions—newness, political dimension, economic dimension, temporal dimension, human dimension and risk—that moves beyond its technological and commercial orientation. (shrink)

Článek ukazuje pohled na utváření novověké koncepce pokroku v dílech Bernarda Le Boviera de Fontenelle. Idea pokroku byla poprvé přesně zformulována právě ve Fontenellových pracích. Podnětem pro Fontenellovy úvahy byla intelektuální debata querelle des anciens et des modernes. Tato diskuze měla rozhodnout o nadřazenosti novověku nad antikou nebo naopak. Fontenelle se debaty účastnil a závěry, k nimž došel, dovršily jeho teorii pokroku, jíž se věnoval nejen téměř ve všech pracích, ale též ve chvalořečích.